ECLI:CZ:US:2009:2.US.2126.09.1
sp. zn. II. ÚS 2126/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti společnosti Gřivna, Holub, Patěk - advokátní kancelář, v.o.s., se sídlem Praha 7, Veletržní 924/14, zastoupené JUDr. Milošem Holubem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 7, Veletržní 924/14, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2009 ve věci sp. zn. 39 Co 466/2008, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým mělo dojít k porušení čl. 2 odst. 2, čl. 26 odst. 1 a čl. 28 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
Dle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem České republiky.
Nutným předpokladem aktivní legitimace subjektu podávajícího ústavní stížnost je tak skutečnost, že stěžovatelka byla účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí soudu vydáno.
Společnost Gřivna, Holub, Patěk - advokátní kancelář, v.o.s., však účastníkem řízení vedeným městským soudem pod sp. zn. 39 Co 466/2008 (a ani řízení vedeného Obvodním soudem pod sp. zn. 33 C 139/2006) nebyla. Jedinou - z hlediska aktivní legitimace stěžovatelky však zcela irelevantní - personální spojitostí je skutečnost, že právním zástupcem žalobce byl v daných řízeních JUDr. Miloš Holub, Ph.D., jenž je shodou okolností i právním zástupcem stěžovatelky pro řízení před Ústavním soudem.
Stěžovatelka tedy nebyla účastníkem řízení, ze kterého vzešlo napadené usnesení, pročež je ji třeba považovat za osobu zjevně neoprávněnou k podání projednávané ústavní stížnosti.
Pouze pro úplnost Ústavní soud dodává, že nebyla-li by ústavní stížnost odmítnuta jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, musela by být odmítnuta jako návrh nepřípustný. Napadeným usnesením městského soudu byla totiž věc vrácena soudu první instance k dalšímu řízení, takže se jedná o řízení dosud pravomocně neskončené. Prizmatem principu subsidiarity a v duchu zásady minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů by proto musela být posuzovaná ústavní stížnost považována za podanou předčasně ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2009
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj