ECLI:CZ:US:2009:2.US.2227.09.1
sp. zn. II. ÚS 2227/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatelů M. Č., F. D. a M. D., všech zastoupených JUDr. Karlem Šetkem, advokátem, se sídlem Žižkova 1321/1, 370 01 České Budějovice, směřujícím proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. listopadu 2008, č. j. 8 Co 1440/2008-438, a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. února 2008, č. j. 10 C 493/2004-382, 10 C 495/2005, za účasti Krajského soudu Českých Budějovicích, a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Městyse Ledenice, 373 11 Ledenice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 21. srpna 2009 stěžovatelé brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím obecných soudů a navrhují jejich zrušení. Tvrdí, že jimi byli dotčeni ve svých základních právech zakotvených v čl. 11 odst. 4, a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen "zásah orgánu veřejné moci") bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Ústavní soud poté, co si vyžádal spisy Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 C 493/2004 a 10 C 495/2004 zjistil, že stěžovatelé podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání o kterém rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 9. června 2009, č. j. 28 Cdo 1404/2009-480, tak, že dovolání proti části rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, odmítl a ve zbytku dovolání zamítl.
Pokud ústavní stížnost směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně a odvolacího soudu i v té části, kde bylo rozhodnuto odvolacím soudem o zrušení odvoláním napadených částí výroku soudu prvního stupně, je ústavní stížnost podle ustanovení §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, protože v této části není napadené rozhodnutí pravomocné. Soudce zpravodaj proto v této části ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.
V té části, kde bylo dovolacím soudem dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu zamítnuto, tím, že ústavní stížnost nebyla podána proti rozhodnutí dovolacího soudu, které je v tomto případě rozhodnutím o posledním opravném prostředku stěžovatelů, ale pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně, je jednak nepřípustná, protože nesměřuje proti rozhodnutí o posledním opravném prostředku, a jednak opožděně podaná, neboť rozhodnutí odvolacího soudu, proti kterému směřuje, bylo advokátovi stěžovatelů doručeno dne 3. prosince 2008 a nebyly splněny podmínky stanovené v §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu (dovolání stěžovatelů nebylo odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soudu). Soudce zpravodaj proto v této části ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. b) a písm. e) zákona o Ústavním soudu jednak jako podanou po lhůtě a jednak jako nepřípustnou.
Ústavní soud závěrem uvádí, že je zásadně vázán petitem ústavní stížnosti. Z petitu, avšak ani ze samotného odůvodnění ústavní stížnosti nebylo možné žádným způsobem dovodit, že směřuje proti rozsudku Nejvyššího soudu, který je v dané věci posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatelů. Tento rozsudek ostatně ani nebyl k ústavní stížnosti vůbec přiložen.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 7. října 2009
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj