ECLI:CZ:US:2009:2.US.2231.09.1
sp. zn. II. ÚS 2231/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti L. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Vlasákem., advokátem se sídlem nám. Republiky 2, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 5. 2009 sp. zn. 3 T 9/2008 a rozhodnutí, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení o vazbě, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 8. 2009, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi došlo k dotčení jeho ústavně zaručených práv. Uvádí, že v jeho trestní věci nebyl dodržen procesní postup zákonem stanovený pro použití agenta a že operativně pátrací prostředky byly navíc využity nepřípustným způsobem. Důkazní řízení tak podle jeho názoru vykazuje vady. Stěžovatel upřesňuje, že proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 5. 2009 sp. zn. 3 T 9/2008, jímž byl uznán vinným pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů jako zvlášť nebezpečný recidivista k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, podal odvolání. Současně však shledal i důvody pro napadení prvostupňového rozhodnutí projednávanou ústavní stížností. V závěru se zmiňuje o tom, že soudy opakovaně rozhodovaly o jeho ponechání ve vazbě, přičemž v odůvodnění údajně uváděly nepravdivé informace, tedy že je bez zaměstnání a rodinného zázemí. Stěžovatel zdůrazňuje, že v Plzni provozoval bar Orange a bar v Husově ulici a že má v České republice syna narozeného X. XX. XXXX.
Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení věci, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Toto omezení neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Shora uvedené je v ustálené soudní praxi vykládáno jako princip subsidiarity. Ústavní soudnictví je založeno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, a to především prostředky, které vyplývají z příslušných procesních norem upravujících to které řízení. I v trestním řízení lze zpravidla případné protiústavní procesní vady napravit v rámci tohoto řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení lze v probíhajícím řízení akceptovat jen výjimečně. O takový případ ale v posuzované věci nejde.
Napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 5. 2009 sp. zn. 3 T 9/2008 je možné napadnout řádným opravným prostředkem - odvoláním, což stěžovatel ostatně, jak sám uvádí, učinil. O odvolání dosud nebylo rozhodnuto. Nyní napadený rozsudek tedy není rozhodnutím "konečným". Stěžovatel může své výše uvedené námitky uplatnit v rámci odvolacího řízení a případně využít i opravného prostředku mimořádného. Až po pravomocném skončení řízení, v jehož průběhu byl napadený rozsudek vydán, lze získat odpověď na otázku, zda kritizovaný postup orgánů činných v trestním řízení vedl k ústavně nepřípustnému zásahu do práv stěžovatele. Teprve poté, v rámci přezkumu celého řízení, by bylo možno posoudit jeho jednotlivé části z hlediska dodržování pravidel spravedlivého procesu. Jinými slovy, za dané procesní situace a v rámci vymezeném argumentací ústavní stížnosti nelze dojít k závěru, že nastal stav, kdy se ochrany práva není možné domáhat zákonným způsobem (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2854/07, III. ÚS 907/08, IV. ÚS 957/08, týkající se obdobné problematiky).
K druhé části petitu ústavní stížnosti, kterou stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil i rozhodnutí, "kterým byla zamítnuta stížnost obžalovaného proti usnesení o vazbě", je namístě konstatovat, že nevyhovuje požadavku určitosti návrhového žádání, neboť napadené rozhodnutí není specifikováno uvedením spisové značky a data jeho vydání. Ústavní soud nicméně z logiky věci dovodil, že stěžovatel měl zřejmě na mysli naposledy vydané usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2009 sp. zn. 2 To 16/2009 o zamítnutí stížnosti stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 12. 2008 sp. zn. 3 T 9/2008, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby. Ze spisu však Ústavní soud zjistil, že uvedené usnesení vrchního soudu bylo stěžovateli doručeno dne 23. 2. 2009. Ústavní stížnost lze podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. V posuzované věci je posledním procesním prostředkem k ochraně práva stížnost podaná k vrchnímu soudu. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána až dne 21. 8. 2009, je Ústavní soud nucen tuto část ústavní stížnost odmítnout jako opožděně podanou. Pokud by měl stěžovatel na mysli některé z dalších rozhodnutí vrchního soudu, jejichž vydání časově předcházelo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2009 sp. zn. 2 To 16/2009, bylo by nutné tuto část ústavní stížnosti stejně tak odmítnout z důvodu opožděnosti. O stížnosti stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 5. 2009 sp. zn. 3 T 9/2008 v době podání ústavní stížnosti Vrchní soud v Praze nerozhodl.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) a e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustný návrh.
Ústavní soud nepřehlédl, že ústavní stížnost trpí formální vadou ve smyslu ustanovení §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu (byla k ní připojena toliko kopie plné moci k zastupování stěžovatele podle §29 a §30 odst. 1 tohoto zákona). K odstranění zmíněné vady však stěžovatele nevyzýval, neboť ani její náprava by nemohla nic změnit na tom, že ústavní stížnost není přijatelná k meritornímu projednání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. října 2009
Stanislav Balík
soudce zpravodaj