ECLI:CZ:US:2009:2.US.2297.09.1
sp. zn. II. ÚS 2297/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti podané JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem, se sídlem v Praze, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 460/2009 ze dne 6. května 2009, rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 117/2006 ze dne 5. dubna 2006, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 2 T 147/2002 ze dne 28. listopadu 2005, za účasti 1) Nejvyššího soudu, 2) Městského soudu v Praze a 3) Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a 1) Nejvyššího státního zastupitelství, 2) Městského státního zastupitelství v Praze a 3) Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou jménem arch. P. H. k poštovní přepravě dne 31. srpna 2008 se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí.
2. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti ústavní stížnosti.
3. Z "blanketní" ústavní stížnosti nebylo zcela zřejmé, jaké rozhodnutí je napadeno, ani v ní nebylo tvrzeno jaké základní právo mělo být porušeno a čím. Nebyla k ní přiložena plná moc ani kopie napadených rozhodnutí. Proto byl stěžovatel vyzván k odstranění těchto vad ve třicetidenní lhůtě přípisem, který mu byl doručen dne 7. září 2009.
4. Podáním podaným telefaxem a k poštovní přepravě dne 7. října 2009 navrhovatel doplnil argumentaci o porušení základních práv podle čl. 90 Ústavy České republiky a podle čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, přiložil shora označená rozhodnutí a (navrhovateli) telefaxem zaslanou plnou moc, v níž doplnil svůj akceptační podpis a datum 7. října 2009. Posledně uvedené doplnil sdělením, že mu byla plná moc právě doručena, že je jeho klient hospitalizován v Německu a komunikace s ním je velmi obtížná.
5. Navrhovatel byl vyzván, aby ve třicetidenní lhůtě odstranil "zbývající" vadu spočívající v tom, že nebyl předložen originál plné moci. Dále byl vyzván k odstranění nové nejasnosti plynoucí z toho, že ačkoliv jsou v úvodu doplnění ústavní stížnosti uvedena všechna shora označená rozhodnutí obecných soudů, zní závěrečný návrh: "Stěžovatel proto navrhuje, aby Ústavní soud zrušil napadený rozsudek a vrátil jej soudu prvního stupně k novému rozhodnutí." Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 13. října 2009.
6. Podáním, které bylo podáno telefaxem dne 16. listopadu 2009 a k poštovní přepravě dne 18. listopadu 2009, navrhovatel uvedl, že již v "blanketní" ústavní stížnosti byly napadené "rozsudky" přesně označeny a to tak, jak je uvedeno v záhlaví tohoto rozhodnutí. K tomuto podání nebylo nic připojeno.
7. Posledně uvedeným podáním tedy sice na jednu stranu byla odstraněna pochybnost o předmětu řízení, ale nebyla odstraněna pochybnost o vztahu arch. P. H. k podané ústavní stížnosti, resp. nebylo učiněno zadost formálním náležitostem ve vztahu k zastoupení. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") totiž předpokládá, že plná moc k zastupování v řízení před Ústavním soudem bude předložena v originále. To je dáno tím, že možnost předložení toliko kopie dokumentu by jinak byla výslovně uvedena (srov. §72 odst. 6 zákona). Pouhou kopii plné moci však nelze akceptovat jako formálně stanovený důkaz o tom, že fyzická osoba má v úmyslu podat ústavní stížnost. Ostatně pokud v nyní posuzovaném případě snad existoval originál plné moci, jež byla navrhovateli zaslána faxem, tak ani tvrzená hospitalizace nebyla způsobilá znemožnit současně s odesláním faxové zprávy podat k poštovní přepravě zásilku s originálem plné moci. Výjimečně by snad předložení kopie plné moci bylo možné akceptovat v situaci, kdyby pro množství podobných či souvisejících ústavních stížností a pro neměnnost zastoupení nebylo možno pochybovat o tom, že je navrhovatel zástupcem arch. P. H. v této věci (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 71/06 ze dne 28. února 2006; aj.). O takový případ se však nejedná. Konečně k odstranění této vady bylo navrhovateli poskytnuto šedesát dnů a navrhovatel o žádné další prodloužení lhůty ani nepožádal.
8. Je proto třeba uzavřít, že navrhovatel sám není osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti, protože nebyl účastníkem řízení před obecnými soudy, jejichž rozhodnutí napadá, a ani není tvrzeno, že by došlo k porušení jeho základních práv a svobod. Jeho legitimace jako zástupce v řízení před Ústavním soudem přitom nebyla doložena řádným způsobem.
9. Ze shora vyloženého důvodu byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, podle §43 odst. 1 písm. c) zákona. Pro úplnost je třeba dodat, že pokud by bylo možno vycházet z toho, že navrhovatelem je arch. P. H., pak by bylo nutné rovněž pro nedoložení originálu plné moci ústavní stížnost odmítnout pro neodstranění vady ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě, podle §43 odst. 1 písm. a) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2009
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj