ECLI:CZ:US:2009:2.US.2442.09.1
sp. zn. II. ÚS 2442/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Ing. V. Š., o jeho ústavní stížnosti ze dne 13. 9. 2009, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 9. 2009, brojil proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2009 č. j. 5 Cmo 170/2009-72, kterým bylo potvrzeno zamítavé usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2009 č. j. 13 Cm 27/2006-67 o žádosti navrhovatele o osvobození soudních poplatků za odvolání a žádosti navrhovatele o ustanovení právního zástupce. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvého stupně a dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by se majetkové poměry od rozhodování o předešlé navrhovatelově žádosti nějak výrazně změnily.
Ústavní soud nejdříve posoudil, zda návrh splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), umožňující jeho meritorní projednání.
Zmíněné podání však náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem nesplňuje. Navrhovatel si je sepsal sám a není zastoupen advokátem, jak to vyžaduje zákon o Ústavním soudu.
Ústavní soud vážil, zda v konkrétním případě navrhovatele bude výzva k odstranění vad jeho podání v dodatečně stanovené lhůtě proporcionální z hlediska vztahu mezi základním právem navrhovatele na přístup k Ústavnímu soudu a trváním na splnění zákonných podmínek realizace tohoto práva ve lhůtách stanovených zákonem o Ústavním soudu.
Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená §72 zákona o Ústavním soudu je podle Ústavního soudu plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť v takovém případě je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří této zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
V případě navrhovatele nelze odhlédnout od skutečnosti, že již několikrát v minulosti účastníkem řízení před Ústavním soudem byl (např. řízení vedené pod sp. zn. III. ÚS 2402/07, IV. ÚS 1344/08 aj.), a musela mu být známa skutečnost, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem, neboť jak je Ústavnímu soudu známo, byl o tom v předchozích řízeních před Ústavním soudem opakovaně poučen. Naposledy tak Ústavní soud učinil ve věci navrhovatele vedené pod sp. zn. I. ÚS 2053/09, když navrhovateli adresoval výzvu k odstranění vad, která byla navrhovateli doručena dne 15. 8. 2009 (tedy téměř měsíc před podáním nyní projednávaného návrhu). Navrhovatel byl v této výzvě upozorněn, že v řízení před Ústavním soudem je nutné být zastoupen advokátem, který sepíše i ústavní stížnost. V plné moci k zastupování musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem (§§30, odst. 1, 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není oprávněn sám určit zástupce z řad advokátů, poučil navrhovatele, aby se obrátil na Českou advokátní komoru se žádostí o určení advokáta.
Ústavní soud v nyní projednávané věci již považoval za nadbytečné navrhovatele znovu formálně vyzývat k odstranění vad ústavní stížnosti za situace, kdy je z výše uvedeného patrné, že je navrhovatel velmi dobře informován o tom, jaké požadavky klade zákon na řádnou ústavní stížnost a dokonce sám v nyní projednávaném návrhu uvedl, že ví, že k sepsání ústavní stížnosti je třeba profesionální právní zastoupení. Přesto však řádnou ústavní stížnost v zákonné šedesátidenní lhůtě nepodal.
Vzhledem k výše uvedenému proto soudci zpravodaji nezbylo než, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, za aplikace ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 30. září 2009
Stanislav Balík
soudce zpravodaj