ECLI:CZ:US:2009:2.US.2469.09.1
sp. zn. II. ÚS 2469/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. Č., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Ostrava, Poštovní 2, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2009 sp. zn. 3 To 81/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 9. 2009, se stěžovatel domáhá, s odkazem na porušení svého ústavního práva na spravedlivý proces dle ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Tvrdí, že přípravné řízení trpí natolik závažnou procesní vadou, že je nutno je v celém rozsahu zopakovat ode dne, kdy jeho obhájce JUDr. M. N. po výpovědi plné moci začal obhajovat spoluobviněného L. K. a další obviněné, a to až do doby, kdy bylo rozhodnuto o tom, že tento obhájce je z obhajování L. K. vyloučen. Stěžovatel přitom nepovažuje za podstatné, jaké úkony byly v inkriminované době provedeny. Za nesprávný považuje názor vrchního soudu, pokud úkony učiněné v této době hodnotí jako podřadné a vady přípravného řízení za zhojitelné před soudem. Poukazuje i na rozporuplné pokyny vrchního soudu, kdy na jedné straně nepovažuje vrácení věci státnímu zástupci za důvodné a současně ukládá pokyn, aby soud prvního stupně umožnil novému obhájci L. K. a jmenovanému obviněnému prostudovat spis ve smyslu §166 tr. ř.
Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného usnesení, které si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že Krajský soud v Ostravě rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 12. 2007 v trestní věci stěžovatele a dalších spoluobviněných, na něž byla podána obžaloba pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. a další trestné činy, tak, že podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. vrátil věc státnímu zástupci k došetření. Vrchní soud napadeným usnesením z podnětu stížnosti státního zástupce rozhodnutí soudu prvního stupně podle §149 odst. 1 tr. ř. zrušil.
Dříve, než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkoumání napadeného rozhodnutí, zjišťuje, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Z konstantní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení (srov. III. ÚS 62/95, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 4, str. 243, nález č. 78). Jinak řečeno, ústavní stížností napadené soudní rozhodnutí musí zasahovat do práv a svobod stěžovatele způsobem již nezhojitelným v rámci soustavy obecných soudů.
Podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, kterým bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Ostravě o vrácení trestní věci státnímu zástupci k došetření. Nejedná se tedy o konečné rozhodnutí, jímž by se rozhodovalo o právech a povinnostech stěžovatele, ale o procesní usnesení, jež navrací věc do kontradiktorního soudního rozhodovacího procesu. V něm může stěžovatel uplatňovat všechna svá obhajovací práva. Z uvedeného důvodu nelze považovat napadené usnesení za rozhodnutí dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jež by bylo způsobilé samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele. Pokud by stěžovatel po vyčerpání všech procesních prostředků zaručených mu právním řádem měl za to, že výsledek či průběh proti němu vedeného řízení vykazuje znaky protiústavnosti, nic mu nebude bránit v tom, aby se obrátil na Ústavní soud s novou ústavní stížností (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 51/04, IV. ÚS 577/06, dostupná na internetové adrese http://nalus.usoud.cz).
Z výše uvedeného důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustnou.
Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel opomněl k ústavní stížnosti připojit plnou moc advokáta. K odstranění zmíněné vady však stěžovatele nevyzýval, neboť ani její náprava by nemohla vést k meritornímu projednání věci.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. října 2009
Stanislav Balík
soudce zpravodaj