ECLI:CZ:US:2009:2.US.252.09.1
sp. zn. II. ÚS 252/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. března 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MgA. K. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2008, č. j. 69 Co 422/2008-103, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 6. 2008, č. j. 23 C 202/2007-90, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 3. 2. 2009 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatelky, v němž brojila proti v záhlaví citovanému rozhodnutí městského soudu.
Vzhledem k tomu, že toto podání vykazovalo zejména formální vady (stěžovatelka nebyla právně zastoupena a k podání nepřiložila kopie všech napadených rozhodnutí), byla stěžovatelka přípisem ze dne 5. 2. 2009 vyzvána k jejich odstranění, a to ve lhůtě do 14. března 2009 s poučením, že neodstraní-li vady v této lhůtě, bude její návrh odmítnut. Protože připadlo uvedené datum na sobotu, je třeba za poslední den lhůty poskytnuté k odstranění vad považovat pondělí 16. 3. 2009.
Stěžovatelce byla citovaná výzva doručena dne 9. 2. 2009. Dne 2. 3. 2009 bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění podání, v němž stěžovatelka de facto žádala o prodloužení lhůty, neboť si dle svých slov nebyla doposud schopna zajistit si právní zastoupení advokátem, dále pak pouze zrekapitulovala průběh svých dřívějších řízení před obecnými soudy. Shodná tvrzení stěžovatelka předložila i v podání doručeném Ústavnímu soudu v poslední dny stanovené lhůty (13. 3. 2009), kdy opětovně žádala o prodloužení lhůty, a to za účelem podání žádosti k ustanovení advokáta Českou advokátní komorou.
Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je podle soudce zpravodaje plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné. Skutečnost, kterou uváděla stěžovatelka, že vzhledem k jejím potížím v souvislosti s četnými a déletrvajícími soudními spory si dosud nebyla schopna zajistit právní zastoupení advokátem k řízení před Ústavním soudem, není oním výjimečným důvodem, pro který by měla být lhůta určená k odstranění vad prodlužována. Neodůvodněné prodlužování lhůty by totiž zvýhodňovalo stěžovatelku ve srovnání s jinými stěžovateli, kteří již v zákonné lhůtě předkládají Ústavnímu soudu bezvadné podání. V případě stěžovatelky nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že v okamžiku, kdy počala plynout lhůta k podání ústavní stížnosti, jí, vzhledem k faktu, že byla v minulosti již několikrát účastníkem řízení před Ústavním soudem (např. řízení vedená pod sp. zn. III. ÚS 1549/08, I. ÚS 1083/07 či I. ÚS 665/07), musela být a dle jejího vyjádření i byla známa jednak skutečnost, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem, jednak možnost zajistit si právní zastoupení v případě, kdy stěžovatelé nemají prostředky na hrazení nákladů právního zastoupení, cestou určení advokáta Českou advokátní komoru (§18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů), o čemž byla stěžovatelka v minulosti rovněž několikrát informována.
Za této situace nezbylo soudci zpravodaji než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. března 2009
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj