ECLI:CZ:US:2009:2.US.2756.09.1
sp. zn. II. ÚS 2756/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti D. M., právně nezastoupeného, proti postupu Okresního soudu Brno - venkov ve věci sp. zn. 8 C 98/88, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podstatou podání ze dne 26. 10. 2009 je stěžovatelův nesouhlas s tvrzenými průtahy řízení ve věci sp. zn. 8 C 98/88 vedeného u Okresního soudu Brno - venkov.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost má všechny formální náležitosti a zda jsou splněny i ostatní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž zjistil, že stěžovatel není právně zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a současně dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Z uvedeného ustanovení je patrné, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, je tedy prostředkem pouze subsidiárně použitelným. Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu; Ústavní soud proto nastupuje až v případě selhání všech složek obecné justice. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 a odst. 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu (což ovšem není případ projednávané věci).
Jelikož stěžovatel v dané věci nepostupoval ve smyslu ustanovení §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, zjevně nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje.
Za této situace, kdy ústavní stížnost byla shledána nepřípustnou, nepřistoupil Ústavní soud k odstraňování vad, jimiž podaná ústavní stížnost trpí, když stěžovatel není v prvé řadě zastoupen advokátem. Odstraněním této vady by se totiž na nutnosti návrh z výše specifikovaného důvodu odmítnout nemohlo nic změnit.
Pouze nad rámec Ústavní soud připomíná, že pro postup ve smyslu ustanovení §174a zákona č. 6/2002 Sb. by Česká advokátní komora mohla stěžovateli určit advokáta, neboť na tento úkon by neměly dopad závěry obsažené v jejím přípisu ze dne 30. 7. 2009.
S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo než postupovat podle §43odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2009
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj