ECLI:CZ:US:2009:2.US.2762.09.1
sp. zn. II. ÚS 2762/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 2. listopadu 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. B., zastoupeného Mgr. Janou Hansalanderovou, advokátkou, se sídlem Husovo náměstí 22, 269 01 Rakovník, proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 25. 8. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 10. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí ČSSZ, jímž byla zamítnuta podle ust. §56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, žádost stěžovatele o přiznání dávky důchodového pojištění. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že citovaným rozhodnutím došlo k porušení jeho základního práva garantovaného čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), přičemž uvedl, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a dal senátu Ústavního soudu na zvážení, zda by nebylo na místě podat návrh na zrušení ust. §40 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“).
Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky představuje procesní prostředek k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti tak plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je až krajním prostředkem ochrany základních práv nastupujícím tehdy, kdy porušení základních práv nelze odstranit využitím právního prostředku, který projednají jiné orgány veřejné moci, zejména obecné soudy.
Proti rozhodnutí ČSSZ o přiznání (zamítnutí) dávky důchodového pojištění se řádné opravné prostředky v řízení správním nepřipouštějí. Rozhodnutí o přiznání důchodu je pravomocné dnem jeho doručení. Proti pravomocnému rozhodnutí ČSSZ může ovšem oprávněný, který se domnívá, že byl ve svých právech zkrácen, podat do 2 měsíců ode dne doručení rozhodnutí žalobu. K řízení o žalobě je příslušný krajský (v Praze městský) soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště, popřípadě, v jehož obvodu se zdržuje. Podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí správního orgánu je tedy předčasné. Stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon poskytuje.
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, předčasně podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2009
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj