ECLI:CZ:US:2009:2.US.2805.09.1
sp. zn. II. ÚS 2805/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele M. Š., zastoupeného Mgr. Petrou Jiráskovou Málkovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Pařížská 538/19, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2009 č. j. 9 Co 625/2007-119 a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 3. 2007 č. j. 13 C 319/2001-100, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 30. 10. 2009 a doplněn podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 15. 12. 2009, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to s odkazem na údajné porušení jeho ústavně zaručeného základního práva zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina), a práv zaručených čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy. Stěžovatel namítal, že napadená rozhodnutí byla vydána v rozporu se zákonem a na základě nedostatečně a vadně zjištěného skutkového stavu. Porušení svých práv shledával zejména v okolnosti napadené rozsudky nekonstatovaly, že kontrolní komise Společenství vlastníků jednotek Třebízského 1114, 1115 dne 26. 4. 2001 nebyla zvolena platně a v souladu s příslušnými předpisy.
Jak Ústavní soud zjistil, stěžovatel se u okresního soudu v konečné podobě domáhal žalobou celkem tří nároků, a to určení neplatnosti zřízení kontrolní komise provedené dne 26. 4. 2001, uložení povinnosti Společenství vlastníků jednotek Třebízského 1114, 1115 zdržet se volení kontrolní komise až do okamžiku, kdy dojde k jejímu řádnému zřízení, a v poslední řadě se domáhal uložení povinnosti Ing. V. K. jako členu kontrolní komise zdržet se kontrolní činnosti. Uvedené návrhy stěžovatele byly napadeným rozsudkem okresního soudu zamítnuty a k odvolání stěžovatele byl rozsudek soudu prvého stupně krajským soudem potvrzen.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, je povinen přezkoumat, zda pro podání ústavní stížnosti byly splněny všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o "Ústavním soudu").
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Procesním prostředkem, který by stěžovatel musel vyčerpat předtím, než se na Ústavní soud obrátí s ústavní stížností, není podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu mimořádný opravný prostředek uvedený v §72 odst. 4 téhož zákona.
Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání [§72 odst. 1 písm. a) a odst. 3, §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Jak Ústavní soud zjistil z příslušného spisu, proti rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatel již dovolání, jehož přípustnost by byla Nejvyšším soudem posuzována podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nepodal. Lhůta pro podání Ústavní stížnosti se tedy odvíjela od data doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Ze spisu bylo zjištěno, že stěžovatel osobně převzal zmíněné usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 30. 4. 2009. Ústavní stížnost byla podána prostřednictvím pošty až dne 7. 12. 2009, tedy zjevně po lhůtě k tomu určené.
Z výše uvedených důvodů nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2009
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj