ECLI:CZ:US:2009:2.US.2986.08.1
sp. zn. II. ÚS 2986/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti K. O., právně zastoupeného Mgr. Radovanem Dospělem, advokátem se sídlem Tábor 2333/8, Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2008 sp. zn. 68 Co 433/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou ústavnímu soudu dne 4. 12. 2008, doplněnou v souladu s výzvou k odstranění vad návrhu dne 12. 3. 2009, se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí s tím, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Jak vyplývá z ústavní stížnosti, Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žádost stěžovatele o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 20. 11. 2007 č.j. 13 C 275/2007-38. Ve věci samé soud I. stupně rozhodl cit. rozsudkem ze dne 20. 11. 2007, proti kterému podal stěžovatel dne 12. 2. 2008 odvolání. Rozsudek byl stěžovateli doručen fikcí dne 28. 1. 2008 po uplynutí deseti dnů ode dne jeho uložení na poště. Zásilka byla uložena na poště dne 17. 1. 2008. Česká pošta prostřednictvím výzvy upozornila stěžovatele, že nebude-li zásilka vyzvednuta nejpozději do 1. 2. 2008, bude následujícího dne vrácena odesílateli. Stěžovatel uvedené rozhodnutí na poště převzal dne 30. 1. 2008 a dle jeho přesvědčení v 15ti denní lhůtě proti němu řádně podal odvolání.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že nebyl poučen ve smyslu §50 odst. 4 o.s.ř., "nevyzvedne-li si adresát zásilku určenou do vlastních rukou do deseti dnů ode dne jejího uložení, považuje se desátý den od uložení za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl." Absencí poučení o následcích nevyzvednutí uvedené zásilky bylo doručení neúčinné, a z tohoto důvodu bylo odvolání podáno včas.
Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry obecných soudů. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší s ohledem na ustanovení čl. 83 Ústavy. Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti. Není obecným soudem dalšího stupně a není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv nebo svobod jednotlivce. To znamená, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a detailně přezkoumávat v ústavní stížnosti tvrzené nesprávnosti, které svou podstatou spočívají v rovině podústavního práva. Z těchto důvodů ani skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor (resp. vyložily zákon nebo jiný právní předpis), s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti [viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94 in Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, nález č. 39, str. 281].
Posouzení konkrétních okolností případu umožňujících prominutí zmeškání lhůty podle §58 odst. 1 o.s.ř. je v kompetenci obecného soudu. Ústavní soud je způsobilý pouze ověřit, že obecné soudy se námitkami stěžovatele zákonem odpovídajícím způsobem zabývaly, svá rozhodnutí ústavně akceptovatelným způsobem odůvodnily a jejich postup nelze označit za svévolný.
V daném případě byl dle doručenky, založené v příslušném spisu, rozsudek soudu I. stupně uložen dne 17. 1. 2008 na poště a stěžovatel byl vyzván, aby si jej v úložní době vyzvednul. Stěžovatel tak učinil až dne 30. 1. 2008, tedy až po tzv. fikci doručení dle ust. §50c odst. 4 o. s. ř. (28. 1. 2008). Odvolání podal stěžovatel na poště až dne 12. 2. 2008 a současně požádal o prominutí lhůty k podání odvolání a doložil potvrzení o nemoci ve dnech 13. - 19. 2. 2008. Soud I. stupně žádost o prominutí lhůty zamítl s tím, že se nejedná o omluvitelný důvod, neboť stěžovatelova nemoc započala až po uplynutí odvolací lhůty, která končila dne 12. 2. 2008. Odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně se stejným odůvodněním potvrdil.
Ústavní soud konstatuje, že se v předmětné věci jedná toliko o výklad a aplikaci běžného práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatel měl možnost uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti.
Ústavní soud navíc musí konstatovat, že námitky stěžovatele uplatněné v ústavní stížnosti směřují zejména proti způsobu doručení rozsudku soudu I. stupně a v této souvislosti proti počítání lhůty pro podání odvolání. V nyní posuzovaném případě však soud toliko rozhodoval o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání dle §58 o. s. ř. Soud, jak vyplývá z předloženého soudního spisu, však doposud nerozhodoval o samotném odvolání stěžovatele, které může, pokud jej bude považovat za opožděné, sám odmítnout nebo postoupit odvolacímu soudu. Námitky obsažené v nyní projednávané stížnosti tak může stěžovatel později uplatnit v případném odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně o odmítnutí odvolání.
Vzhledem k tomu, že soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny základních práv a svobod a jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. května 2009
Stanislav Balík
předseda senátu