ECLI:CZ:US:2009:2.US.3054.09.1
sp. zn. II. ÚS 3054/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MAAS - NATVENTURES s. r. o., se sídlem Šalmovice 30, Jílovice, 374 01 Trhové Sviny, zastoupeného Mgr. Janem Cimbůrkem, advokátem, se sídlem Bořetín 73, 394 70 Kamenice nad Lipou, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2009, č. j. 28 Cdo 4319/2007-419, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu bylo v řízení o určení vlastnictví zamítnuto dovolání účastníků řízení 1. a 2. a odmítnuto dovolání účastníků I. a II. O dovolání stěžovatele však Nejvyšším soudem rozhodnuto nebylo.
Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí především proti postupu obecných soudů v řízení (namítá porušení ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 1, čl. 4 odst. 1 a 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a současně nesouhlasí s právním posouzením věci (namítá nedostatek aktivní legitimace žalobkyň a nepřípustnou retroaktivní aplikaci zákona č. 243/1992 Sb.). V ústavní stížnosti rovněž zmiňuje, že Nejvyšší soud o jím podaném dovolání nerozhodl.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o Ústavním soudu“). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
Předně je třeba uvést, že Ústavní soud se ústavní stížností téhož stěžovatele, která směřovala proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. prosince 2006, č. j. 8 Co 2017/2006-340, vydaném v témže řízení zabýval s tím, že ústavní stížnost odmítl pro nepřípustnost (sp. zn. II. ÚS 303/07), neboť stěžovatel podal současně s ústavní stížností dovolání. Vzhledem k tomu, že stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že o jeho dovolání nebylo rozhodnuto, což ostatně potvrzuje i samotné rozhodnutí Nejvyššího soudu (o dovolání stěžovatele v něm chybí jakákoliv zmínka), ověřil Ústavní soud stav věci a dotazem u Okresního soudu v Českém Krumlově zjistil, že dovolání stěžovatele spolu s příslušným spisem bylo opětovně předloženo Nejvyššímu soudu k rozhodnutí. Tato skutečnost se ostatně podává i ze sdělení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 15. prosince 2009. Ve stávající věci tak i nadále pokračuje stav, kdy o dovolání stěžovatele nebylo rozhodnuto (zřejmě nedopatřením Nejvyššího soudu), proto je třeba posoudit i tuto ústavní stížnost s ohledem na zásadu subsidiarity jako nepřípustnou. Teprve až bude o dovolání stěžovatele rozhodnuto Nejvyšším soudem, bude se jí moci Ústavní soud konečně zabývat. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by se naopak rozhodl vyčkávat na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení. Ve zbytku odkazuje Ústavní soud na své předchozí usnesení ze dne 20. dubna 2007, sp. zn. II. ÚS 303/07.
Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 17. prosince 2009
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj