ECLI:CZ:US:2009:2.US.3098.09.1
sp. zn. II. ÚS 3098/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. prosince 2009 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti K. Š., zastoupené Mgr. Filipem Karpíškem, advokátem se sídlem Sídliště 564, Cvikov, směřující proti stanovisku Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 6. 6. 2008 č. j. 196/2007-ODSK-ODSK/8, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 30. 11. 2009 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR, neboť měla za to, že jím bylo zasaženo do jejích základních práv garantovaných čl. 28, čl. 29 odst. 2, čl. 30 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 3, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelka dne 16. 3. 2007 podala k Ministerstvu spravedlnosti ČR žádost ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. o náhradu škody způsobenou jí při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a to v celkové výši 8 000 000 Kč. Dne 6. 6. 2008 vydalo Ministerstvo spravedlnosti ČR v záhlaví citované stanovisko, jímž byla žádost stěžovatelky zamítnuta a náhrada škody jí nebyla přiznána.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítané porušení svých základních práv spatřovala v nesprávném a nezákonném postupu Ministerstva spravedlnosti ČR ústícím do vydání napadeného stanoviska.
Podle ust. §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Vzhledem ke skutečnosti, že ústavní stížnost směřuje proti stanovisku Ministerstva spravedlnosti ČR, které bylo vydáno dne 6. 6. 2008, je návrhem evidentně opožděným, neboť byla podána k poštovní přepravě až dne 30. 11. 2009, tj. téměř 18 měsíců poté.
Ze stejného důvodu tak nelze přisvědčit ani tvrzení stěžovatelky ohledně uplatnění výjimky v podobě jednoroční lhůty podle §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu (nikoliv odst. 2 jak je nesprávně uvedeno v ústavní stížnosti), dle něhož v případě, že zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku. Tak tomu však v daném případě není, neboť stěžovatelka se mohla bránit před obecnými soudy, což také učinila. Teprve od vyčerpání prostředků soudní ochrany jejích práv by učinilo její stížnost přípustnou (a contrario §75 odst. 1 i odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Soudní rozhodnutí byla stěžovatelkou napadena ústavní stížností v řízení vedeném pod sp. zn. I. ÚS 947/09, která však již byla usnesením ze dne 19. 8. 2009 odmítnuta. Z uvedeného je zřejmé, že nyní projednávaná ústavní stížnost je opožděná jak ve vztahu k napadenému rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR, tak by byla rovněž opožděná i ve vztahu k rozhodnutím obecných soudů, pokud by je stěžovatelka opětovně napadla, což by teoreticky bylo možné, neboť rozhodnutí o odmítnutí ústavní stížnosti nezakládá překážku věci rozhodnuté.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2009
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj