ECLI:CZ:US:2009:2.US.3181.08.1
sp. zn. II. ÚS 3181/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti PhDr. H. P., zastoupené Mgr. Martinem Lorencem, advokátem Advokátní kanceláře v Olomouci, Krapkova 38, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 30 UL 30/2008-9 ze dne 5. 11. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), čl. 90 Ústavy ČR a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení městského soudu, kterým byl odmítnut návrh na určení procesní lhůty dle §174a zák. č. 6/2002 Sb. (dále jen zákon o soudech a soudcích).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že se elektronickým podáním ze dne 4. 6. 2008 obrátila na místopředsedu Obvodního soudu pro Prahu 7 se stížností na průtahy řízení ve smyslu §164 zákona o soudech a soudcích. Stížnost na průtahy řízení směřovala mj. k nečinnosti soudu ohledně podání ze dne 6. 11. 2007 ("navazovalo, měnilo a doplňovalo" podání ze dne 22. 9. 2007, které bylo přiznanou chybou Obvodního soudu pro Prahu 7 zapsáno do rejstříku C až dne 22. 4. 2008).
V podání ze dne 1. 8. 2008 (doplněném podáním ze dne 7. 10. 2008) stěžovatelka mj. poukázala na to, že její stížnost na průtahy řízení ze dne 5. 6. 2008, směřující k nečinnosti soudu ohledně jejího podání ze dne 6. 11. 2007, nebyla v souladu se zákonem o soudech a soudcích vyřízena ve stanovené lhůtě a podala ve smyslu §174a zákona o soudech a soudcích návrh na určení procesní lhůty k vydání rozhodnutí, kterým bude vyzvána k odstranění vad podání. Vady podání spočívají dle stěžovatelky v tom, že mělo být považováno za nesrozumitelné a nejasné, neboť s ohledem na pochybení soudu při evidenci jejího původního návrhu ze dne 22. 9. 2007 soud nemohl být schopen identifikovat řízení, k němuž mělo být zařazeno.
Městský soud v Praze dne 5. 11. 2008 pod č. j. 30 UL 30/2008-9 návrh stěžovatelky odmítl s tím, že věcnému rozhodnutí o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu musí předcházet stížnost u příslušného orgánu státní správy soudu, kterou stěžovatelka nepodala.
Stěžovatelka namítá, že městský soud vyhodnotil stížnost ze dne 5. 6. 2008 nesprávně, v rozporu s jejím obsahem a zákonem. Dle stěžovatelky podání ze dne 5. 6. 2008 podle svého obsahu i označení bylo stížností ve smyslu §164 zákona o soudech a soudcích, o čemž svědčí jak obsah listiny, tak označení předmětu, jakož i smysl a obsah této listiny.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojenými spisy Obvodního soudu pro Prahu 7 a Městského soudu v Praze z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že městský soud nevyhověl návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu, neboť ze spisu nevyplynulo, že by stěžovatelka podala před podáním návrhu stížnost na průtahy řízení. Pokud jde o stížnost ze dne 5. 6. 2008, na kterou stěžovatelka odkázala a která je založena dle soudu na č.l. 22 spisu, dle městského soudu uvedené podání není stížností na průtahy, ale je podáním určeným soudu v řízení ve věci samé. Ústavní soud ověřil, že podání ze dne 5. 6. 2008 založené na č.l. 22 spisu obvodního soudu se týká opakovaného zasílání formuláře č. 060, přičemž stěžovatelka pouze v této souvislosti registruje průtahy řízení. Jiná stížnost stěžovatelky předcházející návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve vztahu k podání ze dne 6. 11. 2007 ve spise založena není. Ze strany městského soudu při rozhodování o návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu proto nedošlo k žádnému pochybení a městský soud, který podle §174a odst. 5 zákona o soudech a soudcích návrh stěžovatelky odmítl, postupoval v souladu se zákonem.
Ústavní soud se dále seznámil s fotokopií přiloženou k ústavní stížnosti - podáním stěžovatelky zaslaným dne 4. 6. 2008 (tedy nikoliv 5. 6. 2008 jak ve svých podáních soudu tvrdila stěžovatelka) místopředsedovi Obvodního soudu pro Prahu 7, v němž patrně navazuje na jejich předchozí korespondenci a mimo jiné uvádí, že podává novou stížnost na průtahy řízení spočívající v nečinnosti soudu v řízení o nejasném návrhu ze dne 6. 11. 2007.
Ústavní soud podotýká, že stěžovatelka komunikovala se soudem zásadně formou elektronických podání adresovaných podatelně soudu, přičemž se nabízí, že podání ze dne 4. 6. 2008 určené místopředsedovi Obvodního soudu pro Prahu 7 a dle obsahu navazující na jeho předchozí přípis, patrně z tohoto důvodu nebylo založeno do spisu.
Z obsahu ústavní stížnosti a odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že stěžovatelka a městský soud vycházely při posuzování splnění podmínky pro určení lhůty k procesnímu úkonu, tj. předchozí stížnosti na průtahy řízení, z jiného podání. Stěžovatelka z podání ze dne 4. 6. 2008, městský soud (v souladu s poukazem stěžovatelky) z podání ze dne 5. 6. 2008, založeného ve spisu Obvodního soudu pro Prahu 7. Ostatně tato skutečnost byla zjistitelná před podáním ústavní stížnosti nahlédnutím do spisu, neboť nesrovnalost musela být stěžovatelce zřejmá již po obdržení usnesení městského soudu. Stejně tak po nahlédnutí do spisu muselo být zřejmé, že podání ze dne 6. 11. 2007 je ve spise řádně evidováno.
Uvedenou situaci, byť byla částečně způsobena i nesrovnalostmi na straně Obvodního soudu pro Prahu 7, však nelze řešit prostřednictvím ústavní stížnosti, která má pouze subsidiární povahu a slouží jako prostředek nápravy eventuálního porušení základních práv a svobod až v krajním případě, kdy náprava před orgány veřejné moci již není standardním postupem možná. Z principu subsidiarity ústavní stížnosti vychází i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci.
Uvedené se promítá i v tom, že jak bylo řečeno, Ústavní soud není soudům nadřízenou instancí a jeho úkolem není perfekcionalisticky "předělávat řízení", které proběhlo před obecnými soudy a event. hodnotit v dané věci nesrovnalosti v evidenci elektronických podání či prověřovat písemnosti zasílané elektronickým podáním a provádět dokazování ohledně doručení zásilek obecným soudům. Úkolem Ústavního soudu není zjišťovat, měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná procesní pochybení obecných soudů, spočívající většinou právě v oblasti podústavního práva, ale posoudit řízení jako celek a zjistit, zda nedošlo k zásahu takové intenzity, která již zakládá porušení základních práv nebo svobod účastníka řízení. Z předchozí judikatury Ústavního soudu rovněž vyplývá, že pokud postrádá napadené rozhodnutí způsobilost, a to vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, porušit základní práva a svobody stěžovatele, je zpravidla nutné považovat ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněnou.
Po přezkoumání věci z uvedených hledisek Ústavní soud neshledal, že by ze strany Městského soudu v Praze došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, byť tento soud vycházel ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 7, v němž nebylo evidováno podání zaslané stěžovatelkou patrně dne 4. 6. 2008 místopředsedovi tohoto soudu.
Ústavní soud přihlédl i k tomu, že stěžovatelka se návrhem na určení lhůty domáhá vydání usnesení, kterým bude vyzvána k odstranění vad jejího podání ze dne 6. 11. 2007, jež mají spočívat v tom, že podání by mělo být považováno za nejasné z důvodu, že soud by neměl být schopen identifikovat řízení, k němuž by mělo být zařazeno. Podání stěžovatelky je však řádně evidováno ve spise obvodního soudu na č.l. 7 až 10 a ze strany soudu bylo vzato na vědomí (např. žalovaný byl požádán o vyjádření k žalobě ze dne 22. 7. 2007 ve znění jejího doplnění ze dne 6. 11. 2007 a také se k oběma podáním vyjádřil).
Za dané situace, kdy napadené rozhodnutí o odmítnutí návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu není způsobilé přivodit stěžovatelce závažné důsledky, stěžovatelka nadále má možnost s ohledem na stížnost ze dne 4. 6. 2008 (prokáže-li její doručení soudu) podat nový návrh, bude-li to považovat za účelné, na určení lhůty k procesnímu úkonu, Ústavní soud neshledal ústavní stížnost jako opodstatněnou.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by v důsledku rozhodnutí Městského soudu v Praze došlo k porušení základních práv stěžovatelky, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2009
Stanislav Balík
předseda senátu