ECLI:CZ:US:2009:2.US.364.09.1
sp. zn. II. ÚS 364/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. července 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Dřevařská a lesnická společnost, s. r. o., se sídlem Moskevská 1/14, 434 01 Most, zastoupené Mgr. Hanou Zahálkovou, advokátkou, se sídlem Příkop 4, 602 00 Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2008 č. j. 8 Afs 2/2007-98 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2008 č. j. 15 Ca 264/2008-116, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 16. 2. 2009 a doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 2. 2009 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdí, že byla porušena její základní práva garantovaná čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelce byla správcem daně (Finanční úřad v Mostě) vyměřena platebním výměrem č. j. 5206/04/206911/1420 ze dne 23. 1. 2004 daň z příjmu právnických osob ve výši 30 380 Kč. Proti rozhodnutí finančního úřadu podala stěžovatelka odvolání, které bylo rozhodnutím Finančního ředitelství v Ústí nad Labem č. j. 1480/06-1200 ze dne 3. 2. 2006 zamítnuto.
Proti rozhodnutí finančního ředitelství podala stěžovatelka správní žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který rozsudkem č. j. 15 Ca 92/2006-30 ze dne 14. 9. 2006 správní žalobou napadená rozhodnutí pro nezákonnost zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Proti rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem podal žalovaný (Finanční ředitelství v Ústí nad Labem) k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost. O podané kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25. 9. 2008 č. j. 8 Afs 2/2007-98 tak, že zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud vázán ve smyslu ust. §110 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění tehdejších předpisů (dále jen "s. ř. s."), právním názorem Nejvyššího správního soudu, žalobu stěžovatelky rozsudkem ze dne 2. 12. 2008 č. j. 15 Ca 264/2008-116 zamítl.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uváděla, že jejímu zástupci v řízení před krajským soudem (pozn. Ing. R. L., daňový poradce) byl ústavní stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem doručen dne 19. 12. 2008, nicméně z doručenky obsažené ve spise Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 15 Ca 264/2008 (č. l. 118) Ústavní soud zjistil, že tvrzení stěžovatele nebylo správné. Podle ust. §42 odst. 5 s. ř. s., se pro způsob doručování užijí ve správním soudnictví obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení (přičemž podle ust. §45 odst. 2 s. ř. s. má-li účastník nebo osoba zúčastněná na řízení zástupce, doručuje se pouze zástupci).
Podle ust. §48d zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění tehdejších předpisů (dále jen "o. s. ř."), se při doručování písemnosti určené fyzické osobě, kterou si účastník zvolil svým zástupcem (ust. §27 o. s. ř.), která je oprávněna vykonávat specializované právní poradenství podle zvláštních právních předpisů a řízení se týká oboru činnosti v nich uvedených (pozn. např. zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů) a která není advokátem, notářem, soudním exekutorem nebo patentovým zástupcem, prostřednictvím doručujícího orgánu, postupuje podle ust. §46 o. s. ř. V odst. 6 ust. §46 o. s. ř. je pak stanoveno, že byla-li písemnost doručována na adrese, která je vedena podle zvláštního právního předpisu jako místo pobytu fyzické osoby, nebo na adrese, kterou fyzická osoba sdělila soudu a požádala o doručování na ni, anebo na adrese, kterou fyzická osoba jinak označila soudu jako místo, kde bydlí nebo se zdržuje, podniká anebo pracuje (pozn. dle ust. §46 odst. 1 o. s. ř. se jednalo o adresu sídla kanceláře daňového poradce Ing. R. L.), popřípadě jako místo, kam jí mají nebo mohou být doručovány písemnosti, je uložení písemnosti (viz ust. 46 odst. 3 o. s. ř.), kterou si adresát nevyzvedl do 3 dnů, nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou (viz ust §54 odst. 3 s. ř. s.), do 10 dnů od uložení, neúčinné, jestliže fyzická osoba soudu prokáže, že se v místě doručování nezdržovala v den, kdy nebyla zastižena, a v době do 3 dnů, nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, v době do 10 dnů od uložení.
Zásilka obsahující rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2008 č. j. 15 Ca 264/2008-116 byla u doručujícího orgánu uložena dne 4. 12. 2008 poté, co zástupce stěžovatelky nebyl na uvedené adrese doručujícím orgánem zastižen. Od tohoto okamžiku počala běžet desetidenní lhůta ve smyslu ust. §46 odst. 6 o. s. ř., jejímž uplynutím, tzn. dnem 15. 12. 2008, byl předmětný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem považován za doručený (tedy nikoli 14. 12. 2008 jak nesprávně uvedl Krajský soud v Ústí nad Labem při vyznačení právní moci na č. l. 116, neboť se jednalo o neděli, tedy podle ust. §57 odst. 2 o. s. ř. je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den). Počátek šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti bylo proto nutno odvozovat od data 15. 12. 2008 a nikoliv od data 19. 12. 2008, kdy zástupce stěžovatelky zásilku fyzicky převzal. Z výše uvedeného vyplývá, že posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti proti předmětným rozhodnutím byl pátek 13. 2. 2009. Jestliže stěžovatelka předala ústavní stížnost k poštovní přepravě až dne 16. 2. 2009, učinila tak po uplynutí zákonné lhůty a Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. července 2009
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj