ECLI:CZ:US:2009:2.US.381.09.1
sp. zn. II. ÚS 381/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky: Obec Dambořice, Dambořice 69, zastoupené JUDr. Hanou Koudelovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Národní tř. 71, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2008, čj. Ncp 1351/2008-47, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňuje podmínky, stanovené zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, a to s odkazem na údajné porušení jejího práva, garantovaného čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Krajského soudu v Brně, sp. zn. 16 Cm 179/2006, z něhož zjistil následující:
Žalobce HAMILTON VENTURES INC., se sídlem 1 st. Floor, Konga Court, Bay Street, P.O.BOX N-3944, Nassau, Bahamas, reg. č. 130769B, podal u Krajského soudu v Brně žalobu - návrh na vydání platebního rozkazu, jímž by byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci částku 404.883,36 Kč s přísl., představující nedoplatek ceny dle smlouvy o dílo. Krajský soud v Brně vydal dne 26. 4. 2007 pod č. j. 16 Cm 179/2006-28 platební rozkaz, jímž návrhu žalobce vyhověl. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odpor a vznesla námitku věcné nepříslušnosti Krajského soudu v Brně k projednání sporu. Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci je příslušný krajský soud dle ustanovení §9 odst. 3 písm. r) o.s.ř.
V ústavní stížnosti stěžovatelka vyslovuje přesvědčení, že ji nelze považovat za podnikatele ve smyslu §2 odst. 2 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění (dále jen "ObZ"), a nebylo proto možno postupovat dle §9 odst. 3 písm. r) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen "o.s.ř."). Dle jejího názoru je věcně příslušným ve smyslu §9 odst. 1 o.s.ř. okresní soud.
Ústavní soud se nejdříve zabýval opodstatněností ústavní stížnosti, aby zjistil, zda jsou dány předpoklady jejího meritorního projednání. Opodstatněností ústavní stížnosti se přitom rozumí, že tato směřuje proti rozhodnutí, které je způsobilé, a to vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, porušit základní práva a svobody stěžovatele. Za neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud považuje rovněž takovou, v níž je předestřeno tvrzení o porušení ústavním pořádkem chráněného základního práva či svobody, které již dříve Ústavní soud v obdobné ústavní stížnosti posoudil a shledal neodůvodněným.
Tak tomu je i v projednávaném případě, kdy stěžovatelka stejně jako v ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 817/06, která byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta, brojí proti usnesení vrchního soudu, jímž bylo vysloveno, že k projednání věci je příslušný krajský soud dle §9 odst. 3 písm. r) o.s.ř. Závěry učiněné v rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 817/06 ze dne 14. 6. 2007, pokud jde o výklad §9 odst. 3 písm. r) o.s.ř. a jeho aplikaci na případ stěžovatelky, lze plně vztáhnout i na nyní projednávanou věc. Druhý senát Ústavního soudu neshledal důvod se od nich odchylovat a plně na ně odkazuje, aniž by bylo nutné tyto závěry znovu opakovat.
Pokud jde o námitky stěžovatelky, týkající se toho, zda je či není podnikatelem, Ústavní soud znovu připomíná, že stěžovatelka vstupuje při zabezpečování veřejných potřeb s podnikateli ve smyslu ustanovení §261 odst. 2 obch. zákoníku do obdobně závazkových vztahů a z hlediska hmotného práva má tedy postavení obdobné podstavení podnikatele. Je pak logické, že hmotněprávní úpravě by měla odpovídat i úprava procesní, resp. je ústavně konformním postupem, pokud obecný soud procesní předpis aplikuje v logické shodě s předpisem hmotněprávním.
Ústavní soud si je vědom toho, že dle §169 odst. 2 o.s.ř. nemusí usnesení soudu, vydané dle §104a o.s.ř., obsahovat odůvodnění a Vrchní soud v Olomouci tedy z hlediska zákona nepochybil, pokud napadené rozhodnutí neodůvodnil. Má však za to, což uvádí jen jako obiter dictum, že v případech jako je tento, kdy výklad aplikovaného ustanovení může být nejednotný, by bylo alespoň stručné odůvodnění závěrů namístě s ohledem na unifikaci praxe a požadavek právní jistoty.
Ze shora uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2009
Stanislav Balík
předseda senátu