ECLI:CZ:US:2009:2.US.586.09.1
sp. zn. II. ÚS 586/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J. K., o návrhu proti exekučnímu příkazu Mgr. Františka Gajdoše ze dne 2. 3. 2009 sp. zn. 60 Ex 175/2008, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 13. 3. 2009, se navrhovatel jednak domáhá zrušení exekuce proti povinné společnosti TARUS, s. r. o., se sídlem v Třinci, Jablunkovská 739, vedené formou postižení podílu povinného J. K., jako jediného společníka a jednatele společnosti, a současně Ústavní soud žádá o nařízení řádného soudního jednání u soudu.
Ústavní soud nejdříve posoudil, zda návrh splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), umožňující jeho meritorní projednání.
Zmíněné podání však náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem nesplňuje. Navrhovatel si je sepsal sám a není zastoupen advokátem, jak to vyžaduje zákon o Ústavním soudu.
Jak Ústavní soud zjistil z lustrace ústavních stížností, podal tento navrhovatel v průběhu doby od 16. 8. 2004, již 23 ústavních stížností. V žádné z nich mu nebylo vyhověno, většina z nich byla buď odložena nebo odmítnuta pro vady návrhu spočívající v absenci povinného právního zastoupení před Ústavním soudem. Navrhovatel byl přitom opakovaně Ústavním soudem poučován, jaké náležitosti má ústavní stížnost splňovat. Z toho vyplývá, že stěžovatel je již dlouho a velmi dobře informován o tom, jaké požadavky klade zákon na řádnou ústavní stížnost. Ústavní soud tedy již považuje za nadbytečné navrhovatele znovu formálně vyzývat k odstranění vad ústavní stížnosti za situace, kdy ani předchozí opakované výzvy Ústavního soudu zjevně nerespektoval.
Z obsahu podání je nad to zřejmé, že námitky navrhovatele jsou vedeny pouze v obecné rovině, přičemž z návrhu ani nevyplývá, jaké procesní prostředky k obraně svých práv navrhovatel dosud využil.
Ústavní soud připomíná, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto procesního prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je mimo jiné i její subsidiarita, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, za aplikace ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 25. března 2009
Stanislav Balík
soudce zpravodaj