ECLI:CZ:US:2009:2.US.696.09.1
sp. zn. II. ÚS 696/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 1. dubna 2009 v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti navrhovatele Ing. J. Č., zastoupeného JUDr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem Kounicova 11, 602 00 Brno, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2008 sp. zn. 6 Tdo 1171/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím došlo k porušení jeho základních práv garantovaných čl. 8 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
Stěžovatel byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2006, sp. zn. 95 T 158/2006 uznán vinným několika závažnými majetkovými trestnými činy, z nichž některých se měl dopustit jako zvlášť nebezpečný recidivista a byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku nalézacího soudu podal odvolání jak státní zástupce (v neprospěch stěžovatele), tak i stěžovatel. O odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. 3 To 217/2007 tak, že k odvolání státního zástupce zrušil napadený rozsudek v určitých v rozsudku popsaných výrocích o vině, jakož i výrok o trestu a uznal stěžovatele vinným z trestných činů uvedených ve výroku svého rozsudku a jako zvlášť nebezpečného recidivistu jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání. O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 11. 2008, sp. zn 6 Tdo 1171/2008 tak, že stěžovatelovo dovolání zamítl jako zjevně neopodstatněné.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Po důkladném seznámení se s napadeným rozhodnutím a s ústavní stížností Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší soud aplikoval přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu, a že své rozhodnutí náležitě zdůvodnil.
Namítanému porušení základních práv nemůže Ústavní soud přisvědčit, neboť Nejvyšší soud se při interpretaci institutu zvlášť nebezpečné recidivy pečlivě přidržel kautel vymezených rozhodnutími Ústavního soudu, zejména pak nálezy sp. zn. III. ÚS 747/06 a IV. ÚS 396/03. Ústavní soud má za to, že Nejvyšší soud zcela ústavně konformně vyložil formální i materiální podmínky umožňující aplikaci tohoto institutu na řádně zjištěný skutkový stav. Jelikož se stěžovatel opakovaně dopouštěl činů nebezpečných pro společnost, z předchozích uložených trestů se nepoučil a po propuštění z výkonu trestu se v krátké době opětovně dopouštěl dalších trestných činů, je třeba projevit pochopení pro závěr Nejvyššího soudu o tom, že si stěžovatel svou kriminální činností systematicky opatřoval prostředky k životu a jeví se tomuto soudu jako zatvrzelý, nepoučitelný pachatel trestných činů, na kterého byl zcela oprávněně a spravedlivě aplikován institut zvlášť nebezpečné recidivy a ani Ústavní soud proto neshledal stěžovatelem namítané porušení jeho základních práv.
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích tvrzené porušení základních práv a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. dubna 2009
Jiří Nykodým
předseda senátu
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Po důkladném seznámení se s napadeným rozhodnutím a s ústavní stížností Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší soud aplikoval přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu, a že své rozhodnutí náležitě zdůvodnil.
Namítanému porušení základních práv nemůže Ústavní soud přisvědčit, neboť Nejvyšší soud se při interpretaci institutu zvlášť nebezpečné recidivy pečlivě přidržel kautel vymezených rozhodnutími Ústavního soudu, zejména pak nálezy sp. zn. III. ÚS 747/06 a IV. ÚS 396/03. Ústavní soud má za to, že Nejvyšší soud zcela ústavně konformně vyložil formální i materiální podmínky umožňující aplikaci tohoto institutu na řádně zjištěný skutkový stav. Jelikož se stěžovatel opakovaně dopouštěl činů nebezpečných pro společnost, z předchozích uložených trestů se nepoučil a po propuštění z výkonu trestu se v krátké době opětovně dopouštěl dalších trestných činů, je třeba projevit pochopení pro závěr Nejvyššího soudu o tom, že si stěžovatel svou kriminální činností systematicky opatřoval prostředky k životu a jeví se tomuto soudu jako zatvrzelý, nepoučitelný pachatel trestných činů, na kterého byl zcela oprávněně a spravedlivě aplikován institut zvlášť nebezpečné recidivy a ani Ústavní soud proto neshledal stěžovatelem namítané porušení jeho základních práv.
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích tvrzené porušení základních práv a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. dubna 2009
Jiří Nykodým
předseda senátu