ECLI:CZ:US:2009:2.US.72.09.1
sp. zn. II. ÚS 72/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti I. R., zastoupeného Mgr. Bc. Davidem Michalem, advokátem se sídlem Praha 5 - Smíchov, Radlická 28, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2008 č. j. 19 Co 425/2008-44 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 7. 2008 č. j. 40 C 176/2007-22, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 1. 2009, která splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, jímž mu byla uložena pořádková pokuta, a potvrzujícího usnesení Městského soudu v Praze.
Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 2 odst. 3, odst. 4 a čl. 90 Ústavy, čl. 2 odst. 2, odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Upozorňuje na to, že smlouvu, o níž žalobkyně opírá žalobu, nikdy neuzavřel ani nepodepsal. Za klíčový důkaz tedy považuje originál smlouvy. K posouzení pravosti podpisu stěžovatele na smlouvě soud ustanovil znalce, což stěžovatel považuje za předčasné, neboť žalobkyně soudu nepředložila originál smlouvy, ale pouze její kopii, a důkaz originálem listiny v řízení nenavrhla. Originál listiny údajně poskytla přímo znalci. S takovým postupem dokazování stěžovatel nemůže souhlasit, neboť znalec nemůže nikdy nahrazovat činnost soudu při opatřování listin a provádění důkazů. Má za to, že v případě, že znalec z důvodu pochybení nebo z jiných důvodů učiní závěr odporující skutečnosti a prohlásí podpis za pravý, a to v situaci, kdy smlouva není součástí spisu a ani se jím nemusí stát, nemá stěžovatel žádnou možnost dosažení revize nesprávných znaleckých závěrů. Obvodní soud na tyto námitky stěžovatele nereagoval a naopak mu uložil povinnost poskytnout znalci srovnávací materiál k ověření pravosti podpisu, čímž znevýhodnil jeho procesní postavení, a nadto mu uložil pořádkovou pokutu. Městský soud jeho rozhodnutí potvrdil, přičemž se v odůvodnění přiklonil k čistě formalistickému výkladu občanského soudního řádu, a své rozhodnutí tak zcela nedostatečně odůvodnil. Stěžovatel se domnívá, že popsaný postup soudů je příkladem přehlédnutí ústavněprávního rozměru procesních předpisů a současně zneužitím institutu pořádkové pokuty.
K ústavní stížnosti se vyjádřili coby účastníci řízení Městský soud v Praze a Obvodní soud pro Prahu 4. Městský soud plně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 4 zopakoval průběh dosavadního řízení a vyslovil přesvědčení, že žalovaný na svých právech nijak zkrácen nebyl. Upozornil, že stěžovatel předchází vývoj událostí, které ještě nenastaly, a jeho argumentace tím vyznívá čistě hypoteticky.
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 40 C 176/2007, který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno následující:
Žalobkyně se žalobou domáhá po stěžovateli zaplacení částky 12.592.500,- Kč, která představuje smluvní pokutu, k níž se stěžovatel zavázal ve smlouvě o půjčce. Stěžovatel ve vyjádření k žalobě namítl, že smlouvu nikdy neuzavřel ani nepodepsal a z důvodu prokázání svého tvrzení navrhl provedení důkazu - vyhotovení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví k určení pravosti podpisu. Při jednání dne 20. 12. 2007 soud po přečtení žaloby, poté, co zástupce žalovaného odkázal na písemné vyjádření, konstatoval, že dokazování se doplní znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, a že bude přibrán znalec PhDr. M. N. Účastníci byli poučeni, že se k osobě znalce a jemu zadanému úkolu mohou vyjádřit. Zástupce žalovaného k tomu uvedl, že tento důkaz považuje za nadbytečný vzhledem k neplatnosti smlouvy, a pro případ, že posudek bude proveden, navrhl, aby se znalec vyjádřil i k pravosti celé listiny. Usnesením ze dne 20. 12. 2007 ustanovil soud jmenovaného znalce, jemuž uložil, aby se vyjádřil k pravosti textu smlouvy a k pravosti podpisu stěžovatele na smlouvě. Dne 27. 3. 2008 znalec soud informoval, že stěžovatele prostřednictvím jeho zástupce vyzval k zaslání srovnávacího materiálu, který však ve stanovené lhůtě neobdržel ani jej nikdo nekontaktoval. Soud proto dne 13. 5. 2008 v rámci přípravy jednání zástupce žalobkyně i stěžovatele znovu poučil o nutnosti poskytnout znalci součinnost předložením orig. smlouvy ze strany žalobkyně a srovnávacího materiálu s podpisy ze strany stěžovatele. Dne 21. 7. 2008 znalec soudu opětovně sdělil, že od stěžovatele dosud potřebné podpisy neobdržel. Nato soud napadeným usnesením stěžovateli uložil podle §53 odst. 1 o. s. ř. pořádkovou pokutu 10.000,- Kč a vyzval jej, aby znalci neprodleně odevzdal srovnávací podklady pro posouzení pravosti jeho podpisu. O odvolání stěžovatele rozhodl Městský soud v Praze druhým napadeným usnesením tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jednoduchého práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je tedy v zásadě věcí obecných soudů. Ingerence Ústavního soudu do této činnosti připadá v úvahu tehdy, pokud pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, došlo k porušení jeho základních práv nebo svobod chráněných ústavním pořádkem. (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 224/98. Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 15, č. 98, str. 17).
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty (§53 odst. 1 o. s. ř.) je v zásadě způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení, náleží možnost přezkumu těchto rozhodnutí k základním ústavním principům spravedlivého procesu. Proto Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V projednávaném případě obecné soudy postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily. Uvedly v nich skutečnosti, nasvědčující tomu, že stěžovatel svým postupem hrubě ztěžuje postup řízení ve smyslu ustanovení §53 odst. 1 o. s. ř. Z obsahu spisového materiálu je dostatečně zřejmé, že ač sám stěžovatel k prokázání svého tvrzení, že předmětnou smlouvu nepodepsal, navrhl provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, a soud jeho návrhu vyhověl, přes opakované poučení o tom, že musí ustanovenému znalci poskytnout potřebnou součinnost v podobě předložení srovnávacího podpisového materiálu, tak neučinil, čímž došlo k průtahům v řízení. Nelze přehlédnout, že ke splnění povinnosti byl stěžovatel poprvé vyzván již v únoru 2008, přičemž bez předložení žádaných podpisů nemohl být znalecký posudek vypracován. Pokud soud prvního stupně posoudil jednání stěžovatele jako hrubě ztěžující další postup v řízení a uložil mu pořádkovou pokutu, z ústavního hlediska mu nelze cokoli vytknout.
Pokud stěžovatel spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces v tom, že soud nedodržel pořadí prováděného dokazování, když nejdříve ustanovil znalce, aniž by měl k dispozici originál předmětné smlouvy, Ústavní soud musí znovu připomenout, že způsob vedení řízení ze strany obecných soudů mu nepřísluší přezkoumávat. Je na soudu, aby určil pořadí důkazů, když jediným rozhodným hlediskem je účelnost a rychlost řízení. Jestliže vzhledem k obraně stěžovatele považoval soud za nejúčelnější nejprve vypracovat znalecký posudek, přičemž v této souvislosti žalobkyni uložil, aby originál předmětné smlouvy předložila přímo znalci, takový postup nelze označit za svévolný. Další postup znalce či soudu však v této fázi řízení není možné předjímat, jak činí stěžovatel v ústavní stížnosti poukazem na možná pochybení, která by mohla nastat. Hypotetické obavy stěžovatele z možného porušení jeho procesních práv nejsou v tomto stádiu řízení samy o sobě způsobilé zasáhnout do ústavního práva na spravedlivý proces.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů o uložení pořádkové pokuty došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Nezbylo mu proto, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2009
Stanislav Balík
předseda senátu