ECLI:CZ:US:2009:2.US.723.09.1
sp. zn. II. ÚS 723/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Ing. M. K., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Nejtkem, advokátem, se sídlem v Praze, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 6 ve věci vedené pod sp. zn. 28 C 56/2006, spojené s návrhem na náhradu nákladů řízení, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníka řízení, a B. K., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 25. března 2009 stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud vyslovil, že Obvodní soud pro Prahu 6 průtahy v řízení vedeném pod sp. zn. 28 C 56/2006 zasáhl do základního práva stěžovatele zaručeného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a aby současně tomuto soudu uložil, aby nepokračoval v průtazích a neprodleně jednal.
2. Stěžovatel konkrétně rekapituluje, že se žalobou podanou 1. srpna 2005 domáhal po vedlejší účastnici řízení zaplacení 97.456 Kč s příslušenstvím. Po cca půl roce vydal soud platební rozkaz, který vedlejší účastnice řízení napadla odporem ze dne 21. února 2006. První jednání ve věci bylo nařízeno na 23. listopadu 2006. Stěžovatel se poté snažil dosáhnout smírného vyřešení sporu, což se však nepodařilo, o čemž informoval soud podáním ze dne 14. března 2007. Protože soud nenařídil ve věci další jednání, podal stěžovatel 16. ledna 2008 stížnost předsedovi soudu. V odpovědi ze dne 14. února 2008 se předseda soudu za průtahy ve věci omluvil s tím, že další řízení bude sledovat tak, aby k průtahům již nedocházelo. Konstatoval přitom, že soudkyně nařídila jednání na den 7. března 2008. Při tomto jednání soudkyně, Mgr. Alena Sejková, ve zjevné narážce na podanou stížnost konstatovala, že "se jí možná podaří věc skončit dříve, než odejde do důchodu". Pak proběhlo několik jednání a při jednání dne 13. června 2008 byly předneseny závěrečné návrhy. Namísto vynesení rozsudku soud jednání odročil na den 30. června 2008 za účelem zhodnocení dokazování. Právní zástupci obou stran se z tohoto jednání omluvili a požádali o zaslání protokolu o něm na e-mailové adresy. Nestalo se však vůbec nic. Proto si stěžovatel ve stížnosti ze dne 6. listopadu 2008 předsedovi soudu stěžoval na bezdůvodnou nečinnost soudu po dobu téměř pěti měsíců. V odpovědi ze dne 12. listopadu 2008 předseda soudu sdělil, že podle sdělen´í soudkyně bude rozsudek vyhlášen při jednání nařízeném na den 26. listopadu 2008, a že rozsudek nebyl dne 30. června 2008 vyhlášen z technických důvodů. Stěžovatel a pokud je mu známo tak ani vedlejší účastník však nebyli soudem předvoláni k jednání na den 26. listopadu 2008, a proto nepředpokládá, že se toto jednání uskutečnilo. Tomuto závěru svědčí i skutečnost, že se stěžovatel podáním ze dne 22. ledna 2009 domáhal zaslání rozsudku, ale obecný soud na to nijak nereagoval. Usuzuje, že kdyby rozsudek skutečně existoval, dostal by se k rukám právních zástupců účastníků ve stanovené třicetidenní lhůtě.
3. Stěžovatel tvrdí, že pro účastníka soudního řízení je prvotním zájmem naplnění smyslu a účelu soudního řízení, kterým je poskytování ochrany právům podle čl. 90 Ústavy České republiky, nacházející svůj výraz ve vydání meritorního rozhodnutí. Chování obecného soudu v daném případě považuje za projev vrchnostensky nadřazeného a přezíravého přístupu k účastníkům řízení a poukazuje na to, že v předmětné věci jsou předsedovi soudu ze strany samosoudce předkládány nepravdivé informace, které on pak dále prezentuje. Má za to, že se stal obětí libovůle samosoudkyně a její demonstrativně přezíravý přístup považuje za akt odplaty za to, že podal stížnost předsedovi soudu.
4. K ústavní stížnosti byly přiloženy kopie stížností a žádosti o zaslání rozhodnutí, o nichž se stěžovatel zmiňuje, spolu s kopiemi podacích lístků a kopiemi odpovědí předsedy soudu na stížnosti.
5. Předtím, než Ústavní soud přikročí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že stížnost je nepřípustná.
6. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že se nejedná o procesní prostředek, který by mohl být využit k ochraně práva vedle prostředků jiných, ale že lze ústavní stížnost podat teprve až po vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje [§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")]. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
7. Ústavní soud připomíná, že novelou zákona o soudech a soudcích, provedenou zákonem č. 192/2003 Sb., byl do právního řádu s účinností od 1. července 2004 včleněn nový institut, a to návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§174a zákona o soudech a soudcích). Vzhledem k tomuto prostředku sloužícímu k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti průtahům v řízení, aby stěžovatel prokázal, že tento prostředek poskytnutý mu zákonem k ochraně jeho práv v řízení před obecnými soudy vyčerpal. Vyčerpání tohoto procesního prostředku ale v posuzované věci stěžovatel netvrdil.
8. Jestliže tedy tvrzení stěžovatele o průtazích v řízení, jež tvoří meritum ústavní stížnosti, bylo objektivně uplatnitelné v návrhu podle §174a zákona o soudech a soudcích, který nadto svým smyslem - ve vztahu ke stěžovatelem popsanému stavu řízení - se jeví být přiléhavým a efektivním prostředkem nápravy, pak tím, že stěžovatel jeho prostřednictvím nepostupoval, nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, jež zákon k ochraně práva poskytuje.
9. Ze shora vyložených důvodů tedy Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. dubna 2009
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj