ECLI:CZ:US:2009:2.US.727.09.1
sp. zn. II. ÚS 727/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného JUDr. Boleslavem Pospíšilem, advokátem se sídlem Malinovského nám. 4, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2008 č. j. 4 To 440/2008-100 a o návrhu na zrušení ustanovení §§336 až 340b zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která ve spojení s doplňujícím podáním ze dne 8. 7. 2009 i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), domáhal se stěžovatel zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i ustanovení §§336 až 340b zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), tvrdíce, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva, vyplývající z čl. 4 odst. 1, odst. 4, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Jak Ústavní soud z přiloženého spisového materiálu zjistil, usnesením Městského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2008 č. j. 2 T 16/2006-90 byl podle ust. §340b odst. 1 trestního řádu, za použití ust. §45a odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"), přeměněn stěžovateli zbytek trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen ve výměře 120 hodin trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2006, sp. zn. 2 T 16/2006, na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 56 dnů, pro jehož výkon byl stěžovatel zařazen do věznice s dohledem. V odůvodnění soud uvedl, že stěžovatel odpracoval z uloženého trestu pouze 8 hodin z celkové výměry 120 hodin, a to v měsíci srpnu 2007, pročež celý trest obecně prospěšných prací měl stěžovatel odpracovat nejpozději do 31. 8. 2007. Městský soud v Brně na straně stěžovatele přitom nezjistil existenci objektivních překážek, které by mu bránily ve výkonu trestu obecně prospěšných prací, neshledal proto důvod povolit mu výkon zbytku trestu po uplynutí lhůty k tomu určené.
Stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 12. 2008 č. j. 4 To 440/2008-100 jako nedůvodnou zamítl s tím, že soudu prvního stupně nelze ničeho vytknout.
Porušení svých ústavních práv stěžovatel spatřuje v postupu obecných soudů obou stupňů, což blíže dále nespecifikoval. Tvrdí ale, že mu v řádném vykonání trestu zabránila jeho tíživá osobní situace a také skutečnost, že se nacházel ve věku blízkém věku mladistvých. Právě v době, kdy započal s výkonem trestu, nastoupil do časově i fyzicky velmi náročného zaměstnání, takže na samotný výkon trestu mu "nezbýval čas ani síly". Nesprávnost svého jednání si uvědomil až po podání návrhu na přeměnu trestu Probační a mediační službou a hledal způsob, jak si trest odpracovat. Za této situace pak "narazil" na protiústavnost ustanovení §340b odst. 1 trestního řádu, jehož znění je podle jeho názoru v rozporu s čl. 4 odst. 1 a odst. 4 věta prvá Listiny, který stanoví, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod a že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Zákonodárce se dle mínění stěžovatele tímto neřídil, jestliže nezakotvil oprávnění soudu, podle něhož by mohl v případech hodných zvláštního zřetele trest obecně prospěšných prací prominout, eventuelně umožnit dokončení jeho výkonu i po uplynutí lhůty k jeho výkonu určené.
Krajský soud v Brně podle stěžovatele rovněž pochybil, pokud nezohlednil předložené potvrzení TJ Tatran Kohoutovice o tom, že z uloženého trestu stěžovatel vykonal již 80 hodin, čímž porušil svou povinnost rozhodovat na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí a "použít variantu, která je pro pachatele výhodnější".
Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a přiloženého spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy. Proto mu nepřísluší vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů a "hodnotit" hodnocení důkazů provedené obecnými soudy. Do jejich rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem.
V dané věci Ústavní soud neshledal porušení zákonných ustanovení promítajících se do roviny protiústavnosti. Obecné soudy postupovaly zákonem stanoveným způsobem, stěžovateli byl zaručen přístup k nezávislému a nestrannému soudu a nebylo mu bráněno, aby svá práva před soudem řádně hájil. V řízení vydaná rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy České republiky).
Obecné soudy při hodnocení zákonných podmínek podle ustanovení §45a odst. 4 trestního zákona vzaly do úvahy, zda stěžovatel uložený trest obecně prospěšných prací ve stanovené době vykonal nebo zaviněně nevykonal. V tomto směru dospěly k odůvodněnému závěru, že stěžovatel zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest obecně prospěšných prací a rozhodly o jeho přeměně v trest odnětí svobody.
Ústavní soud v této souvislosti považuje v ústavní stížnosti předloženou argumentaci stěžovatele, týkající se překážek bránících mu ve výkonu uloženého trestu obecně prospěšných prací, za ryze účelovou. Svou údajně tíživou osobní situaci stěžovatel nijak nespecifikoval. Měla-li se snad zakládat na existenci náročného zaměstnání stěžovatele, k tomu je možné podotknout, že k nařízení výkonu trestu došlo dne 31. 8. 2006, zatímco stěžovatel nastoupil do zaměstnání dle svého tvrzení až v době, kdy započal s výkonem trestu, tj. v srpnu 2007 (resp. v červnu 2007, jak tvrdil u veřejného zasedání konaného dne 3. 12. 2007). Do té doby byl bez zaměstnání a nic mu tedy ve výkonu uloženého trestu nebránilo. Neobstojí rovněž stěžovatelův odkaz na svůj věk blízký věku mladistvých, který je sice polehčující okolností při výměře trestu, z hlediska již uloženého trestu ovšem nepředstavuje překážku jeho výkonu. Nadto v době nařízení výkonu trestu bylo stěžovateli 21 let, přičemž za osobu ve věku blízkém věku mladistvých lze považovat osobu, která ne příliš překročila hranici osmnácti let. Stěžovatel se konečně nemůže odvolávat ani na svou údajnou nevědomost stran důsledků spojených s nevykonáním trestu, na něž byl opakovaně upozorněn a poučen jak v usnesení Městského soudu v Brně o nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací ze dne 31. 8. 2006, tak i ve výzvách k výkonu trestu, které mu zaslala Probační a mediační služba. Skutečnost, že byl v tomto smyslu poučen přiznal ostatně stěžovatel u veřejného zasedání dne 3. 12. 2007 (č. l. 63-64 předmětného spisu).
Trest obecně prospěšných prací je trestem alternativním, ukládaným za situace, kdy jsou podmínky pro uložení trestu odnětí svobody. V takové situaci je na odsouzeném, aby řádným výkonem trestu a svým chováním nezapříčinil přeměnu trestu. Stěžovatel se však výkonu uloženého trestu bez vážných důvodů dlouhodobě vyhýbal, nevyvinul žádnou iniciativu směřující k jeho vykonání v zákonem stanovené lhůtě, i když musel být srozuměn s možností přeměny trestu.
Dovolává-li se stěžovatel skutečnosti, že uložený trest obecně prospěšných prací nakonec celý vykonal, byť po uplynutí zákonem stanovené lhůty, nelze mu ani v tomto argumentu přisvědčit. Z hlediska dosažení účelu trestu je nezbytné, aby byl každý trest vykonán co nejdříve po jeho pravomocném uložení. Proto zákon vyžaduje, aby i trest obecně prospěšných prací vykonal pachatel co nejrychleji, a stanoví k tomu pod hrozbou přeměny včas nevykonaného trestu dobu do jednoho roku ode dne, kdy soud nařídil výkon tohoto trestu. Odsouzený nemůže zákonem stanovené podmínky výkonu trestu svévolně měnit a pokud tak učiní a vykoná práce v rozporu s nimi, v tomto případě po lhůtě k tomu určené, nelze takto vykonané práce pokládat za výkon nařízeného trestu obecně prospěšných prací. V tomto ohledu Krajský soud v Brně nepochybil, pokud při svém rozhodování nepřihlédl k stěžovatelem opožděně, a nutno říci toliko z jeho vlastní iniciativy a bez možnosti kontroly ze strany Probační a mediační služby, odpracovaným hodinám z uloženého trestu.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Tento výsledek řízení o ústavní stížnosti předznamenává (negativně) - z povahy věci - i osud dalšího návrhu stěžovatele, jmenovitě na zrušení ustanovení §§336 až 340b trestního řádu, jež musí být, coby návrh závislý, odmítnut rovněž [§43 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavní soudu]. Lze poznamenat, že uvedená ustanovení ani nebyla, snad jen s výjimkou §340b trestního řádu, v projednávané věci přímo aplikována.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. října 2009
Stanislav Balík
předseda senátu