ECLI:CZ:US:2009:2.US.769.09.1
sp. zn. II. ÚS 769/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Mgr. Dagmar Cenknerovou, advokátkou se sídlem Bílovec, Slezské nám. 14, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2008 č. j. 6 Ads 59/2008-54, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2007 č. j. 18 Cad 138/2007-12, a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 5. 2007 č. X, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 30. 3. 2009 a doručenou Ústavnímu soudu dne 31. 3. 2009, se stěžovatel s odkazem na porušení svých práv garantovaných čl. 26 a čl. 30 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Tvrdí, že orgány veřejné moci vyložily příslušná ustanovení zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, nesprávně. Stěžovateli tak nebyl přiznán nárok na plný invalidní důchod, ačkoli splňoval podmínku plné invalidity.
Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí ČSSZ, jímž nebylo vyhověno jeho žádosti o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle ustanovení §38 zákona o důchodovém pojištění (stěžovatel získal v rozhodném obdobní před vznikem invalidity pouze 3 roky a 33 dní pojištění). O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že ji jako nedůvodnou zamítl. Dle sdělení Krajského soudu v Ostravě byl rozsudek Nejvyššího soudu doručován zástupkyni stěžovatele JUDr. J. B., dne 22. 12. 2008 byl uložen na poště a vyzvednut byl dne 5. 1. 2009.
Ze spisu Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 206/09, bylo zjištěno, že proti stejnému rozsudku Nejvyššího správního soudu podal stěžovatel nekvalifikovanou ústavní stížnost již dříve, a to 26. 1. 2009. Dne 9. 2. 2009 byl Ústavním soudem vyzván k odstranění jejích vad; stanovená lhůta mu byla prodloužena s konečnou platností až do 20. 3. 2009. Protože stěžovatel ani v dodatečně prodloužené lhůtě vytčené vady neodstranil, byla jeho ústavní stížnost usnesením ze dne 25. 3. 2009 odmítnuta.
Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost, doručená Ústavnímu soudu dne 31. 3. 2009, splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Posledním prostředkem na ochranu práva stěžovatele ve smyslu shora citovaného byla jeho kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2007 č. j. 18 Cad 138/2007-12. Rozhodnutí o této kasační stížnosti (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne ) byl zástupkyni stěžovatele doručen dne 5. 1. 2009. Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 30. 3. 2009, tedy po uplynutí zákonem stanovené 60 denní lhůty.
Pokud snad stěžovatel hodlal nyní projednávaným návrhem odstranit vady ústavní stížnosti, evidované pod sp. zn. III. ÚS 206/09 (o čemž se však ve svém podání nazvaném "ústavní stížnost" vůbec nezmiňuje), stalo se tak evidentně po uplynutí lhůty, určené mu k odstranění nedostatků v pořadí prvního návrhu a poté, kdy byl tento jeho první návrh Ústavním soudem právě z důvodu marného uplynutí lhůty stanovené k nápravě vytčených vad odmítnut (viz usnesení ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. III. ÚS 206/09). V nyní posuzované věci tedy nemůže jít o podání směřující k doplnění první ústavní stížnosti, ale o samostatný návrh, pro jehož věcné projednání jsou vyžadovány všechny formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně dodržení lhůty pro jeho podání.
Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Vzhledem k důvodu odmítnutí ústavní stížnosti považoval Ústavní soud za nadbytečné a neefektivní činit kroky k odstranění její vady - absence plné moci udělené stěžovatelem advokátce Mgr. Dagmar Cenknerové k sepisu návrhu a zastupování před Ústavním soudem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2009
Stanislav Balík
soudce zpravodaj