ECLI:CZ:US:2009:2.US.996.09.1
sp. zn. II. ÚS 996/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Š. R., zastoupeného JUDr. Petrou Čapkovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 To 99/2007 ze dne 26. června 2008, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 Nt 754/2007 ze dne 22. října 2007 za účasti 1) Vrchního soudu v Praze a 2) Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a 1) Vrchního státního zastupitelství v Praze a 2) Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 17. dubna 2009 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, z nichž byl usnesením soudu prvého stupně zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení, a usnesením soudu druhého stupně byla jako nedůvodná zamítnuta jeho stížnost. Domnívá se, že uvedenými rozhodnutími byla porušena jeho práva zaručená v čl. 36, čl. 37 a čl. 40 Listiny základních lidských práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
2. Stěžovatel v úvodu ústavní stížnosti uvedl, že v této věci rovněž dal podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, který byl ministrem spravedlnosti odložen. Tato skutečnost vyplývá i z přiložené kopie dopisu Ministerstva spravedlnosti č. j. 45/2009-OD-SPZ ze dne 20. února 2009.
3. Především s ohledem na posledně uvedené se Ústavní soud nejprve zabýval tím, zda jsou v daném případě splněny všechny formální předpoklady pro věcné projednání ústavní stížnosti, tak jak jsou stanoveny zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").
4. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§72 odst. 3 zákona). V dané souvislosti lze za mimořádné opravné prostředky považovat dovolání podle §265a a násl. trestního řádu, a stížnost pro porušení zákona podle §266 a násl. trestního řádu, o nichž rozhoduje Nejvyšší soud. Zákonem stanovené procesní prostředky k ochraně práva nelze přitom zaměňovat s jakýmikoliv podněty k jejich podání, tedy v daném případě s podnětem ministru spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona.
5. Z koncepce posuzované ústavní stížnosti je patrné, že stěžovatel odvozuje lhůtu k podání ústavní stížnosti od okamžiku, kdy mu bylo doručeno sdělení ministra spravedlnosti o tom, že stížnost pro porušení zákona z jeho podnětu podávána nebude. To je však s ohledem na výše uvedené omyl. Mimoto je stěžovatel sám v tomto ohledu nedůsledný, protože nenapadá "rozhodnutí" ministra spravedlnosti nepodat stížnost pro porušení zákona, které by tak cum grano salis bylo nutno považovat za rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva, jímž ve skutečnosti není a z povahy věci ani nemůže být.
6. Stěžovatel tedy zcela správně napadá jako rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva usnesení soudu druhého stupně. Jak Ústavní soud dotazem zjistil, bylo toto usnesení doručeno stěžovateli i jeho obhájkyni již dne 14. července 2008, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti proti němu i proti jemu předcházejícímu usnesení soudu prvého stupně marně uplynula již v pátek dne 12. září 2008.
7. Ze shora vyložených důvodů byla tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. b) zákona, coby podaná po lhůtě stanovené pro její podání zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2009
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj