ECLI:CZ:US:2009:3.US.1132.08.1
sp. zn. III. ÚS 1132/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 25. června 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti V. V., právně zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Těsnohlídkova 9, směřující proti jinému zásahu Policie České republiky, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Služby, kriminální policie a vyšetřování, Odboru obchodu se zbraněmi ve věci vedené pod ČTS:ÚOOZ -93/TČ-2008-26-V2 a proti postupu státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, ve věci vedené pod sp. zn. KZN 316/2007, za účasti uvedených orgánů jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, splňující všechny náležitosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud vyslovil, že "státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 porušil základní práva stěžovatele tím, že vydal souhlas k prohlídce nebytových prostor, aniž by se zabýval tím, že věci, jež byly předmětem této prohlídky, byly součástí správních spisů vedených Policií ČR, jakožto správním úřadem, a aniž by se zabýval posouzením tohoto úkonu jako úkonu neodkladného a neopakovatelného, kdy stěžovatel byl navíc ochoten požadované věci dobrovolně vydat". Dále se stěžovatel domáhal výroku Ústavního soudu, že "Policie České republiky porušila základní práva stěžovatele tím, že dne 2. 4. 2008 provedla ve věci vedené pod ČTS: ÚOOZ-93/TČ-2008-26-V2 prohlídku nebytových prostor společnosti B. V. S. spol. s r. o. na adresách Praha, Slezská 73 a Ondřejov, Družstevní 324, aniž by se zabývala posouzením tohoto úkonu jako úkonu neodkladného a neopakovatelného v situaci, kdy věci, jež byly předmětem této prohlídky nebytových prostor, byly součástí správních spisů vedených Policií ČR jakožto správního úřadu a stěžovatel byl ochoten požadované věci dobrovolně vydat". Dle stěžovatele bylo tímto "jiným zásahem" porušeno jeho základní právo dle článku 8 odst. 2, článku 11 odst. 1 a odst. 4 a článku 12 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel rovněž požadoval uložit Policii ČR, aby "nepokračovala v uvedeném porušování základních práv a svobod stěžovatele a obnovila stav před jeho porušením".
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že Policie ČR provedla dne 2. 4. 2008 prohlídku "nebytových prostor" společnosti B. V. S. spol. s r. o., (dále jen "společnost BVS") jejímž je jednatelem, a to na výše uvedených adresách. Stěžovatel tvrdil, že policie provedla tuto prohlídku jako tzv. neodkladný a neopakovatelný úkon před zahájením trestního stíhání. Tato neodkladnost nebyla dle názoru stěžovatele dána, neboť prohlídka směřovala k zajištění písemností a podkladů, které si policie mohla opatřit ze správních spisů, přičemž stěžovatel byl tyto podklady ochoten dobrovolně vydat. Stěžovatel má za to, že policejní orgán neodkladný charakter uvedeného úkonu náležitě neodůvodnil. Domnívá se rovněž, že prohlídka byla tímto způsobem provedena s cílem vyloučit přítomnost obhájce stěžovatele, který by mohl požadovat upřesnění a konkretizaci výzvy k vydání věci. Stěžovatel dále označuje postup policie za nepřiměřený, neboť dle jeho názoru proběhl "s masivním nasazením policejních prostředků v nočních hodinách za situace, kdy jeho účelu mohlo být dosaženo mírnějšími prostředky". Stěžovatel je přesvědčen, že na jeho věc dopadají závěry Ústavního soudu vyjádřené v nálezu sp. zn. II. ÚS 474/07 a v dalších rozhodnutích, v nichž se Ústavní soud zabýval problematikou tzv. neodkladných a neopakovatelných úkonů v trestním řízení. Stěžovatel dále svou věc uvádí do širších souvislostí s údajnou snahou policejních orgánů nedůvodně kriminalizovat obchodníky s vojenským materiálem.
Stěžovatel je přesvědčen, že při jím popsaném zásahu policie došlo k obdobným pochybením, jaká byla konstatována v nálezu ve věci sp. zn. II. ÚS 474/07 (obv. B.).
II.
Ústavní soud předesílá, že jako s druhým účastníkem řízení jednal s Městským státním zastupitelstvím v Praze, ačkoliv stěžovatel označil jako účastníka řízení Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1. K této změně přistoupil Ústavní soud proto, že podle §17 odst. 1 písm. c) tr. řádu, ve výše označené věci vykonává dozor Městské státní zastupitelství v Praze.
Ústavní soud si dle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyžádal vyjádření účastníků řízení, zároveň si ze spisového materiálu vedeného policejním orgánem vyžádal kopie všech relevantních listin, týkajících se zásahu policie v prostorách společnosti BVS, zejména úkonů dle §83a tr. řádu. Ve svých vyjádřeních státní zástupce Městského státního zastupitelství a odpovědný komisař policejního orgánu odmítli argumentaci stěžovatele jako právně mylnou a skutkově zavádějící a na základě řady listin dokládali, že v daném řízení bylo postupováno dle zákona a s náležitým šetřením práv stěžovatele. Policejní orgán zdůraznil, že ve věci vůbec nedošlo k provedení tzv. prohlídky jiných prostor a pozemků dle §83a tr. řádu, neboť osoby přítomné ve skladech a provozovně společnosti BVS požadované podklady dobrovolně vydaly, tzn. bylo postupováno dle §78 tr. řádu a nikoli dle §83a tr. řádu. Ústavní soud zaslal stěžovateli uvedená vyjádření k replice. Této možnosti však stěžovatel nevyužil.
III.
Na základě spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Dle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat ústavní stížnost podle §87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
V projednávané věci je třeba konstatovat, že argumentace stěžovatele i skutkové okolnosti jsou totožné jako v případě ústavní stížnosti P. S. - jiného z jednatelů společnosti BVS, která byla jako zjevně neopodstatněná Ústavním soudem odmítnuta pod sp. zn. III. ÚS 1131/08. Na citované usnesení lze tudíž v podrobnostech odkázat.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti brojí proti "jinému zásahu" orgánu veřejné moci, ke kterému mělo dojít "prohlídkou nebytových prostor" společnosti BVS. Jak vyplývá ze spisového materiálu, vyžádaného Ústavním soudem, vydal v záhlaví uvedený policejní orgán dne 26. 3. 2008 pod č. j. ČTS: ÚOOZ-93/TČ-2008-26-V2 se souhlasem státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ve smyslu ust. §83a odst. 1 tr. řádu příkaz k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků - prostor sloužících k podnikání společnosti BVS, jejímž je stěžovatel jednatelem, na adrese Družstevní č. p. 324, Ondřejov u Prahy, okr. Praha-východ (kde se nalézají sklady společnosti BVS) a na adrese Slezská 73/1683 v Praze 3, kde se nalézá provozovna společnosti BVS. K nařízení prohlídky došlo v souvislosti s prověřováním podezření ze spáchání trestného činu porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem ve smyslu ust. §124d odst. 1 tr. zák. Uvedený příkaz obsahuje relativně obsáhlé odůvodnění neodkladnosti tohoto úkonu. Je zde s odkazem na dosavadní zjištění policejního orgánu vysloveno podezření, že v sídle provozovny společnosti BVS a v jejích skladových prostorách se mohou nacházet věcné, listinné a jiné důkazy, důležitá relevantní data, uložená na pevných i přenosných nosičích dat, obchodní korespondence, účetní doklady a jiné části účetnictví, vše důležité pro trestní řízení v souvislosti s prověřováním výše specifikované trestné činnosti. Neodkladnost prohlídky je odůvodněna poukazem na zásadní význam eventuálně zajištěných důkazů a důvodnou obavou z jejich zmaření nebo zničení podezřelými.
Z dalšího spisového materiálu, zaslaného policejním orgánem, však plyne, že citovaný příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků nebyl policejním orgánem vůbec užit, neboť k zajištění podkladů důležitých pro trestní řízení došlo postupem tzv. vydání věci dle §78 odst. 1 tr. řádu. Dle tohoto ustanovení je ten, kdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení, povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; je-li ji nutno pro účely trestního řízení zajistit, je povinen věc na vyzvání těmto orgánům vydat. Při vyzvání je třeba ho upozornit na to, že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky nevyhovění s odkazem na ust. §66 tr. řádu.
V projednávané věci plyne z úředního záznamu o podaném vysvětlení podle §158 odst. 5 tr. řádu, datovaného dne 2. 4. 2008 v 16:30 hodin, že další z jednatelů společnosti BVS P. S. po poučení ve smyslu ust. §78 odst. 1, odst. 3 tr. řádu po telefonické poradě se svým právním zástupcem dobrovolně souhlasil s vydáním všech věcí nacházejících se v provozovně uvedené společnosti ve Slezské ulici v Praze 3, které policie požaduje. Čtení a podpisu tohoto záznamu byl přítomen i stěžovatel, což svým podpisem potvrdil. Následně policejní orgán vyhotovil protokol o vydání věcí důležitých pro trestní řízení, v němž jednatel společnosti BVS P. S. opětovně vyjádřil souhlas s provedením úkonu dle §78 tr. řádu a souhlas se vstupem policie do objektu společnosti BVS ve Slezské ulici. Úkonu byl přítomen i právní zástupce stěžovatele a P. S. JUDr. R. O. Úkon byl skončen v 21:30 hodin s tím, že jednatel P. S. svým podpisem potvrdil obsah citovaného protokolu, jehož kopii převzal. Obdobně postupoval ve smyslu §78 tr. řádu policejní orgán i v případě skladů společnosti BVS v Ondřejově, což ostatně stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti sám uvádí.
Z uvedeného plyne, že na projednávanou věc nelze bez dalšího vztahovat závěry Ústavního soudu, vyjádřené ve věci sp. zn. II. ÚS 474/07, kde se jednalo o provedení prohlídky dle §83a tr. řádu před zahájením trestního stíhání jako běžného úkonu, bez splnění náležitostí dle ust. §160 odst. 4 tr. řádu. Prohlídka domovní či prohlídka jiných prostor a pozemků představuje mnohem razantnější zásah do práv osob, zakotvených v článku 2 odst. 3, článku 11 a článku 12 Listiny, než výzva k vydání věci ve smyslu ust. §78 odst. 1 tr. řádu, a proto je ustanovení umožňující takové prohlídky třeba vykládat maximálně restriktivně.
Pokud jde o úkon dle §78 odst. 1 tr. řádu, jsou zákonem stanoveny mírnější podmínky, než je tomu v případě prohlídky jiných prostor a pozemků, protože vydání věci představuje méně intenzivní zásah do osobních práv. Ústavní soud se tímto úkonem ve své předchozí judikatuře zabýval zejména z hlediska zákazu donucování k sebeobviňování (článek 37 odst. 1, článek 40 odst. 4 Listiny) v souvislosti s ukládanou pořádkovou pokutou dle §66 tr. řádu (viz např. nálezy ve věci sp. zn. I. ÚS 636/05, II. ÚS 552/05, III. ÚS 644/05 a další). Po této stránce lze v projednávaném případě dovodit porušení základního práva stěžovatele jen stěží, mimo jiné i z toho důvodu, že osobou, na niž se výzva policie vztahovala a která věci důležité pro trestní řízení na vyzvání sama vydala, byl druhý z jednatelů společnosti BVS P. S.
Zároveň je ovšem třeba zdůraznit, že i pro opatření dle §78 odst. 1 platí, že tento úkon lze v době před zahájením trestního stíhání provádět toliko jako neodkladný ve smyslu ust. §160 odst. 4 tr. řádu, za splnění podmínek tam uvedených (srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 290/98 dostupný v databázi NALUS). Neodkladným úkonem je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Pro neodkladné a neopakovatelné úkony platí požadavek uvedený v ust. §160 odst. 4 in fine, tedy nutnost v protokolu o provedení takového úkonu uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován (srov. Šámal a kol.: Trestní řád. Komentář. I. díl. 5. Vydání. Praha: C. H. Beck 2005, str. 592, str. 1227). Ústavní soud konstatuje, že v projednávaném případě byla tato povinnost v protokolech o vydání věci opomenuta. Ústavní soud však zároveň opakuje svůj názor vyjádřený např. ve věci sp. zn. III. ÚS 1033/07, že posouzení úkonu jako neodkladného nemá povahu formálního rozhodnutí (nevydává se o něm žádné usnesení), nýbrž jde pouze o neformální procesní opatření pořádkové povahy, svým významem nesrovnatelné s meritorním rozhodováním ve věci. Ústavní soud je toho názoru, že účelem požadavku uvedeného v ust. §160 odst. 4 posl. věta tr. řádu je transparentnost postupu policie, tzn. možnost procesních stran následně kontrolovat zákonné předpoklady zásahu do práv osob, které v době zásahu neměly postavení obviněných ve smyslu trestního řádu. Z tohoto důvodu případné opomenutí odůvodnění v protokolu nemá povahu takové závady, která by dosahovala ústavněprávní relevance, vyplývá-li z jiných záznamů ve spise podchycených před úkonem dle §160 odst. 4 tr. řádu, že orgány činné v trestním řízení podmínky neodkladnosti náležitě zkoumaly a na základě jakých konkrétních skutečností k závěru o existenci takových podmínek dospěly.
V projednávané věci Ústavní soud nemohl přehlédnout, že již státním zástupcem schválený příkaz k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků dle §83a tr. řádu ze dne 26. 3. 2008 obsahuje relativně obsáhlé odůvodnění neodkladnosti tohoto úkonu. Je zde s odkazem na dosavadní zjištění policejního orgánu vysloveno podezření, že v sídle provozovny společnosti BVS a v jejích skladových prostorách se mohou nacházet věcné, listinné a jiné důkazy, důležitá relevantní data, uložená na pevných i přenosných nosičích dat, obchodní korespondence, účetní doklady a jiné části účetnictví, vše důležité pro trestní řízení v souvislosti s prověřováním výše specifikované trestné činnosti. Neodkladnost prohlídky je odůvodněna poukazem na zásadní význam eventuálně zajištěných důkazů a důvodnou obavou z jejich zmaření nebo zničení podezřelými. Tento příkaz nebyl nakonec realizován, neboť dotčené osoby reagovaly na výzvu dle §78 odst. 1 tr. řádu a věci důležité pro trestní řízení samy dobrovolně vydaly. Postup dle §83a tr. řádu je závažnějším a tudíž subsidiárním zásahem vůči opatření dle §78 odst. 1 tr. řádu. Pokud podmínka neodkladnosti byla splněna ve vztahu k prohlídce jiných prostor a pozemků, lze logicky dovodit, že byla splněna i při výzvě k vydání věci, předcházející (a nahrazující) prohlídku.
Ústavní soud zdůrazňuje, že mu nepřísluší role superrevizního orgánu, který by měl od samého počátku úkonů trestního řízení korigovat postup policie a státního zastupitelství. Do řízení neskončených zasahuje Ústavní soud svou kasační pravomocí jen s největší zdrženlivostí tam, kde dochází ke zcela zjevné libovůli příslušných orgánů a k flagrantnímu porušování zákonnosti trestního procesu. Důvodem zásahu Ústavního soudu tak nemohou být všechna pochybení uvedených orgánů v rovině práva jednoduchého. V projednávané věci je zřejmé, že neodkladnost zásahu v prostorách společnosti BVS byla policejním orgánem a státním zástupcem zkoumána a dostatečně odůvodněna v rámci příkazu k provedení prohlídky dle §83a tr. řádu. Toto odůvodnění lze vzhledem k výše uvedenému účelu akceptovat i ve vztahu k opatření dle §78 odst. 1 tr. řádu. Samo opomenutí uvést důvody neodkladnosti v příslušném protokole za této situace nemůže mít relevanci zásahu do ústavně chráněného základního práva, a zejména ne základního práva stěžovatele, který ani nebyl adresátem výzvy k vydání věci ani neměl v době, kdy se tento úkon odehrál, postavení obviněného.
Z hlediska subsidiarity ústavní stížnosti je navíc potřebné zdůraznit, že zásah Ústavního soudu připadá v úvahu zpravidla jen tam, kde již jiné opravné mechanismy selhaly. Trestní řád obsahuje přezkumné prostředky, resp. postupy, umožňující korigovat eventuální pochybení policie a zajišťující mimo jiné, aby za podklad rozhodnutí soudu nebyly použity důkazy, které byly shromážděny v rozporu se zákonem [viz např. již žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu státním zástupcem dle §157a tr. řádu, dále viz ust. §174 odst. 1 písm. d), písm. e), §186 písm. e), §188 písm. e) tr. řádu atd.]. Ze spisového materiálu a ze samotné ústavní stížnosti neplyne, že by v projednávané věci tyto mechanismy byly vyčerpány.
Vzhledem k těmto skutečnostem byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. června 2009
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu