ECLI:CZ:US:2009:3.US.1297.09.1
sp. zn. III. ÚS 1297/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 3. června 2009 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti M. J., zastoupené JUDr. Tomášem Pohlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 785/1 proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 Cmo 236/2006 ze dne 9. 1. 2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod), v záhlaví označené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka v podstatě v tom, že odvolací soud vycházel ve svém rozhodnutí z odlišného právního hodnocení, než soud I. stupně, jehož rozsudek potvrzoval, přitom v odvolacím řízení nepostupoval podle §118a odst. 2 o. s. ř. a jeho rozhodnutí tak bylo pro ni překvapivé.
Z obsahu ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 787/2009 je patrno, že napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jako věcně správný potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 39 Cm 50/2004 ze dne 12. 4. 2006, jímž stěžovatelce - v řízení před obecnými soudy v postavení žalované - byla stanovena povinnost zaplatit žalobci - správci konkurzní podstaty - částku 2.200.300,- Kč s příslušenstvím, získanou podle názoru soudu I. stupně jako bezdůvodné obohacení. Odvolací soud, který považoval skutková zjištění soudu I. stupně za úplná a zcela správná, rozsudek prvostupňového soudu jako věcně správný potvrdil, na rozdíl od něj však žalobci přiznal uplatněný nárok z titulu náhrady škody. Dovolací soud pak stěžovatelkou podané dovolání odmítl jako nepřípustné, když učinil závěr, že napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní právní význam a nepřisvědčil námitce stěžovatelky, že by odvolací soud řešil otázku posouzení vzniku škody ve výši žalované částky v rozporu s hmotným právem, když svůj závěr založil podle odůvodnění svého rozhodnutí na zjištění, že z účetnictví úpadce a ani z jiných dokladů neplyne, že peněžité plnění určené pro úpadce, které stěžovatelka jako jeho jednatelka převzala v hotovosti od třetí osoby, předala do pokladny úpadce či jinak použila v jeho prospěch.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z podrobného odůvodnění napadeného rozsudku je mimo jiné patrno, že žalobce se svého nároku proti stěžovatelce domáhal z titulu náhrady škody a i tímto směrem bylo tedy vedeno dokazování. Již z tohoto důvodu nelze přisvědčit stěžovatelce v tom, že by napadené rozhodnutí mohlo být pro ni překvapivým. Skutková zjištění soudu I. stupně vyhodnotil odvolací soud jako správná a zcela dostačující. Z jeho odlišného právního hodnocení tak nevyplynula potřeba dalších tvrzení či dokazování, a proto se ani nemohla aktualizovat jeho poučovací povinnost.
Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky tak Ústavním soudem zjištěn nebyl, a proto byla její stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. června 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu