ECLI:CZ:US:2009:3.US.1326.09.2
sp. zn. III. ÚS 1326/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 2. června 2009 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatele K. Ch., zastoupeného Mgr. Vítem Burešem, advokátem se sídlem v Brně, Dobrovského 50, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2009 č. j. 5 Afs 47/2008-73, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku, kterým Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2007 č. j. 31 Ca 61/2005-49, jímž nevyhověl jeho podanému odvolání ve věci dodatečného vyměření daně z přidané hodnoty v celkové částce 183.150,- Kč. Uvedl, že příslušným správcem daně byl vyzván k předložení daňových dokladů za kontrolovaná období, poněvadž mu však byla většina těchto dokladů odcizena, dostal se v důkazní situaci do ztíženého postavení. Výzvě se snažil vyhovět tím, že správci daně předložil peněžní deníky, leasingové smlouvy, vč. kopií žádostí o vystavení opisů daňových dokladů a výpisů faktur od různých obchodních partnerů, opisů daňových dokladů včetně dalších dokladů účetnictví. Z takto předložených materiálů správce daně při svém rozhodování uznal mimo jiné jako relevantní existenci záznamů uvedených v záznamní povinnosti k DPH a v peněžním deníku, avšak neuznal, že na základě takto předložených daňových dokladů byl on, jako plátce daně, oprávněn uplatnit daňový odpočet. S tímto stanoviskem se ztotožnil i Krajský soud v Brně, proti jehož rozsudku podal kasační stížnost. Nejvyšší správní soud stížnost zamítl, nepřiznal mu právo na náhradu nákladů řízení a v odůvodnění svého rozhodnutí mj. uvedl, že v rámci dokazování nebylo možno vyjít z výslechu svědkyň pro povšechnost a nekonkrétnost jejich výpovědi. S jeho v kasační stížnosti uplatněnými námitkami se soud dle jeho přesvědčení nevypořádal. Proto považuje napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně, jakož i celé řízení v předmětné věci, za rozhodnutí, jež jsou v rozporu s čl. 11 odst. 5, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 2 odst. 3 a čl. 4 Ústavy České republiky.
Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Brně v rozsahu vymezeném v §109 odst. 2 a 3 soudního řádu správního a důvodně tuto stížnost neshledal opodstatněnou. V obsáhlém odůvodnění, za použití §31 odst. 8 a 9 daňového řádu, judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, vyložil obsah povinností daňových subjektů v daňovém řízení - zhodnotil v předmětném řízení postavení stěžovatele jako nositele důkazního břemene, tj. jako nositele povinnosti daň přiznat a v daňovém řízení svá tvrzení doložit, označil také povinnosti správce daně a při aplikaci uvedených ustanovení a z nich vyplývajících zásad dospěl ke shodnému závěru, k jakému dospěl Krajský soud v Brně, podle něhož stěžovatel důkazní břemeno neunesl, když ani k jeho přesunu na správce daně nedošlo. V dalším se vypořádal s námitkou stěžovatele, týkající se aplikace §19 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty, jakož i s námitkou, vztahující se k postupu správce daně při provádění daňové kontroly. Na odůvodnění rozsudku, které je vyčerpávající a přiléhavé, lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. června 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu