ECLI:CZ:US:2009:3.US.1567.09.1
sp. zn. III. ÚS 1567/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. srpna 2009 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. D., zastoupeného JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem v Ostravě, Dvořákova 26, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2009 č. j. 8 Co 299/2009-24, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 12. 6. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2009 č. j. 8 Co 299/2009-24. Dle stěžovatele bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, resp. právo na přístup k soudu v důsledku neustanovení zástupce. Stěžovatel konkrétně namítl, že odvolací soud jej vyzval ke sdělení, jak bylo naloženo s částkou vyplacenou státem stěžovateli na náhradě škody, avšak po sdělení stěžovatele soud potvrdil prvostupňové usnesení s poukazem na dostatečný pravidelný příjem stěžovatele (plný invalidní důchod) a s tím, že nelze přihlížet k dluhům stěžovatele. Stěžovatel namítá, že závěr odvolacího soudu o tom, že nelze přihlížet k dluhům, nemá oporu v zákoně, představuje nesprávnou interpretaci §30 občanského soudního řádu, a tím i odepření přístupu k soudu.
Z předložené kopie napadeného usnesení Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 2. 2009 č. j. 80 Nc 7/2008-15 zamítl žádost stěžovatele (žalobce) o ustanovení zástupce z řad advokátů. K odvolání stěžovatele prvostupňové rozhodnutí potvrdil Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 5. 2009 č. j. 8 Co 299/2009-24. Oba soudy dospěly k závěru, že stěžovatel nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a tím ani jednu z podmínek pro ustanovení advokáta (§30 a §138 občanského soudního řádu). Tento závěr soudy dovodily ze zjištění, že stěžovatel pobírá invalidní důchod ve výši 9 052,- Kč, resp. 7 780,- Kč z důvodu exekučního srážení dluhu u ČSOB, a. s., nemá žádné vyživovací povinnosti, a bylo mu vyplaceno odškodnění (imateriální zadostiučinění) státem dne 17. 8. 2005 ve výši 155 000,- Kč, které daroval příbuzným, a dne 8. 9. 2007 ve výši 53 000,- Kč, které spotřeboval k podání žalob u soudu. Prvostupňový soud navíc uvedl, že není zřejmé, v jaké věci konkrétně stěžovatel usiluje o ustanovení zástupce, když toliko obecně poukazuje na nároky na náhradu škody za průtahy ve spisech u Okresního soudu v Ostravě.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není další instancí obecného soudnictví a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů; jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze v případě porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Děje se tak zejména v případech, kdy právní závěry obecného soudu jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), zakládá porušení základního práva a svobody. Takový exces však Ústavní soud v dané věci neshledal.
Stěžovatel se v podstatě dovolává práva na přístup k soudu tím, že tvrdí odepření práva na právní pomoc. Článek 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zakotvuje právo na to, aby se každý mohl nechat v řízení zastupovat osobou s právnickým vzděláním, která účastníku poskytne potřebnou právní pomoc tam, kde je jí potřeba. Toto právo však neobsahuje požadavek na to, aby právní pomoc byla zajištěna rozhodnutím soudu a bezplatně. Ustanovení advokáta dle §30 občanského soudního řádu není pravidlem, naopak jde o postup, jenž má chránit ty účastníky řízení, kterým osobní a majetkové poměry neumožňují hradit si náklady právního zastoupení (jde v podstatě o umožnění přístupu k soudu i sociálně "slabším"). Porušením práva na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod proto není, zamítnou-li obecné soudy žádost účastníka o ustanovení zástupce tam, kde se řádně zabývaly poměry účastníka (účastník však nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno) a své závěry, že účastník nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta, řádně odůvodní.
Tak tomu bylo i v dané věci. Obecné soudy evidentně řádně posoudily skutečnosti, které stěžovatel uvedl na podporu své žádosti o ustanovení advokáta. Ústavní soud má za to, že soudy dostatečně odůvodnily svůj závěr, že stěžovatel není osobou, jež by z důvodů sociálních nemohla uplatnit své právo u obecného soudu bez ustanoveného advokáta, resp. osobou, jež by splňovala podmínky pro ustanovení advokáta. Na základě námitek stěžovatele poukazuje Ústavní soud na to, že na závěr odvolacího soudu o nemožnosti přihlížet k dluhu stěžovatele nelze (v této věci) nahlížet izolovaně od ostatních zjištěných skutečností, jak jsou výše uvedeny (ať již tyto skutečnosti stěžovatel soudu sdělil v prohlášení o osobních a majetkových poměrech nebo později v odpovědi na výzvu soudu). Neustanovení advokáta soudem přitom ještě nepředstavuje zamezení právní pomoci zástupcem zvoleným stěžovatelem.
Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces, resp. na přístup k soudu, proto postupoval tak, že ústavní stížnost mimo ústní jednání odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu