ECLI:CZ:US:2009:3.US.1635.09.1
sp. zn. III. ÚS 1635/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatelky H. Š., zastoupené JUDr. Josefem Tichým, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Šaldova 217/7, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 4. 2009, č. j. 10 Co 529/2008-220, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení čl. 90 a čl. 91 odst. 2 Ústavy, čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 4, čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušil v záhlaví označené rozhodnutí vydané odvolacím soudem v občanskoprávním řízení, jehož byla účastníkem.
Žalobou o zaplacení 27 495,70 Kč s přísl. se Nemocnice Strakonice, a. s. (dále jen "žalobkyně") domáhala, aby žalovaná (stěžovatelka), jako zvoucí osoba dle §15 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, jí zaplatila náklady, jež vynaložila v souvislosti s poskytnutím neodkladné zdravotní péče žalovanou pozvané státní občance Ukrajiny Y. L., která je sama neuhradila.
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 11. 8. 2008, č. j. 13 C 127/2004-200, žalobu zamítl.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. 4. 2009, č. j. 10 Co 529/2008-220, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobci 27 495,70 Kč s příslušenstvím s tím, že tuto povinnost má společně s druhou žalovanou Y. L., které byla táž povinnost uložena pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 54. 2007, č. j. 13 C 127/2004-149.
Ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka s tím, že je má za rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který jí zákon k ochraně práv poskytuje, neboť podle jejího názoru není dovolání přípustné, jestliže bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč [§237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 183/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu §72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ústavní stížnost tudíž vychází z tzv. principu subsidiarity, tj. je nástrojem ochrany základních práv, jenž nastupuje až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném, jak bylo výše řečeno, jen na hlediska ústavnosti.
Podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé; podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., ve znění platném do 30. 6. 2009, však dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci je podstatné, že spor mezi žalobcem a stěžovatelkou o peněžité plnění ze závazkového vztahu, jenž se odvíjí od pozvání stěžovatelky adresovaného cizinci podle §15 zákona č. 326/1999 Sb., a to k úhradě nákladů spojených s poskytnutím zdravotní péče pozvané osobě "po dobu pobytu na území (České republiky) až do vycestování", kategorii "obchodních věcí" ve smyslu citovaného §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není podřaditelný.
Pak není pochyb, že bylo-li odvolacím soudem rozhodováno nikoli v "obchodní věci" o peněžitém plnění, jež převyšovalo 20 000 Kč, a současně bylo dovolání přípustné dle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je to právě dovolání, jež zde coby dostupný procesní prostředek před podáním ústavní stížnosti "vyčerpán" být musí.
Ostatně odvolacím soudem byla stěžovatelka řádně poučena, že proti jeho rozhodnutí dovolání přípustné je.
Proto i zde platí, že byla-li stěžovatelce otevřena možnost užití procesního "opravného" prostředku podle §236 a násl., a ta jinak přípustné dovolání proti měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu nepodala, nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje; tomu odpovídají i důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Že o situaci podle §75 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu, kdy vyčerpat všechny procesní prostředky netřeba, zde nejde, je přitom více než zřejmé.
Z uvedeného důvodu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2009
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj