ECLI:CZ:US:2009:3.US.1721.09.1
sp. zn. III. ÚS 1721/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. července 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem v Moravské Třebové, Cihlářova 4, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 16. 6. 2009 č. j. 12 Co 661/2006-86, usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 č. j. 12 Co 622/2008-120 a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 č. j. 12 Co 622/2008-123, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci s tím, že byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 4, čl. 89 odst. 2 a čl. 90 Ústavy, čl. 11 dost. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a rovněž v čl. 1 dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, dále jen "Úmluva", a to samostatně i ve spojení s čl. 13 a čl. 14 této Úmluvy. Porušení těchto práv stěžovatel odůvodnil tím, že vědomě podal žalobu proti žalované L. "O." a nikoliv proti L. "O."; zástupce žalované také uváděl na podáních "O.", a rovněž byl L. "O." zmocněn k zastupování. Dle stěžovatele tak krajský soud označil osobu (jednal s osobou), která v ČR neexistuje. Má rovněž za to, že se nemůže jednat o písařskou chybu či "překlep", ale jde o nedostatek podmínky řízení či vadu podání (žaloby). Odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 22/03, sp. zn. I. ÚS 139/99 a sp. zn. I. ÚS 489/05.
Z předložených kopií napadených usnesení Ústavní soud zjistil tyto skutečnosti.
Opravným usnesením ze dne 16. 6. 2009 č. j. 12 Co 661/2006-86 Krajský soud opravil z úřední povinnosti dle §164 občanského soudního řádu záhlaví svého usnesení ze dne 27. 7. 2006 č. j. 12 Co 661/2006-64 v příjmení žalované z "O." na správné "O.". Poukázal na poznatky ze své úřední činnosti a také na to, že rovněž rozsudek prvostupňového soudu, který předcházel odvolání a následnému usnesení krajského soudu ze dne 27. 7. 2006, byl (shodně) opraven opravným usnesením prvostupňového soudu, a to i z podnětu samotného stěžovatele. Pochybení měl krajský soud za zjevnou písařskou chybu (a to již uvedenou stěžovatelem v žalobě), když žalovaná byla řádně identifikována také dalšími údaji, rodným číslem a bydlištěm.
Rozsudkem ze dne 26. 2. 2009 č .j. 12 Co 622/2008-54 rozhodl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci tak, že změnil prvostupňový rozsudek. Stěžovatel podal návrh na opravu příjmení žalované v záhlaví rozsudku krajského soudu z "O." na "O." s tím, že jde o zřejmou chybu v psaní. Stěžovatel rovněž navrhl opravu odůvodnění odvolacího rozsudku.
Usnesením ze dne 9. 6. 2009 č. j. 12 Co 622/2008-120 krajský soud zamítl návrh stěžovatele na opravu příjmení žalované v záhlaví odvolacího rozsudku. Uvedl, že jednoznačně a nezaměnitelně byla žalovanou L. O., identifikovaná také datem narození a bydlištěm. Přestože stěžovatel uvedl v žalobě drobnou chybu v psaní v příjmení, význam jeho úkonu byl nepochybný. Odvolací soud také odkázal na další rozhodnutí v jiných řízeních týchž účastníků, ve kterých byl obdobný návrh stěžovatele na opravu příjmení žalované na "O." zamítnut. Písařskou chybu v záhlaví svého rozsudku tedy odvolací soud neshledal.
Usnesením ze dne 9. 6. 2009 č. j. 12 Co 622/2008-123 krajský soud zamítl návrh stěžovatele na opravu odůvodnění odvolacího rozsudku. Neshledal podmínky pro aplikaci §165 odst. 1 občanského soudního řádu s tím, že tato je možná pouze ohledně skutkových zjištění soudu. Argumenty stěžovatele se však týkají okolností, jež jsou vyloučeny z možnosti opravy odůvodnění (přednesy účastníků, úvahy soudu, hodnocení důkazů, právní posouzení věci). Poukázal také na to, že stěžovatel podal návrh na opravu odůvodnění před tím, než mohl mít písemnou verzi (odůvodnění) rozsudku.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti a jeho úkolem je tedy přezkum, zda nebyla rozhodnutími obecných soudů porušena stěžovatelova ústavně zaručená práva. V daném případě však Ústavní soud neshledal, že by napadená rozhodnutí měla reálný negativní vliv na ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele.
Pokud stěžovatel brojí proti opravnému usnesení, není zřejmé, v čem byla stěžovatelova práva zasažena, když odvolací soud záhlaví svého usnesení opravil s ohledem na skutečnosti zjištěné z úřední činnosti (o identifikaci osoby nebyly pochyby s ohledem na další údaje jako datum narození či bydliště) a navíc stěžovatel sám shodnou opravu, kterou provedl odvolací soud, podnítil u (předcházejícího) rozsudku prvostupňového soudu. Postup odvolacího soudu evidentně není libovolný a odpovídá zjištěným skutečnostem. Scestné je tvrzení stěžovatele, že absence háčku nad písmenem "s" v příjmení žalované v žalobě měla být soudy posouzena (v podstatě v neprospěch stěžovatele) jako vada podání či nedostatek podmínek řízení. Zcela nepřípadný je v této souvislosti odkaz stěžovatele na výše uvedené nálezy Ústavního soudu (v daných věcech soudy zastavily řízení s poukazem na nesprávné označení účastníka řízení, resp. nedostatek subjektivity - organizační složky státu, pozemkového fondu, a dále se jednalo o specifický případ širšího pojetí poučovací povinnosti dle §5 občanského soudního řádu dovozovaného Ústavním soudem jako potřebný následek nečinnosti Parlamentu ve věcech zvýšení nájemného).
Stejné závěry Ústavního soudu platí také pro stěžovatelem napadené usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na opravu písařské chyby (příjmení žalované) v záhlaví rozsudku.
Pokud jde o poslední napadené usnesení krajského soudu, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na opravu odůvodnění rozsudku (téhož soudu), stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl žádnou argumentaci, jež by vypovídala o tom, v čem a jak měla být tímto usnesením porušena stěžovatelova základní práva. Z kopie napadeného usnesení se přitom nepodává, že by krajský soud postupoval libovolně či že by své závěry o nemožnosti aplikace §165 odst. 1 občanského soudního řádu na daný případ řádně neodůvodnil. Z obsahu napadeného usnesení se naopak jeví, že stěžovatel se dožadoval opravy odůvodnění tam, kde místo by měly jiné procesní prostředky.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv, postupoval dle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2009
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu