ECLI:CZ:US:2009:3.US.2042.09.1
sp. zn. III. ÚS 2042/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti Dr. Dr. J. B. - B., zastoupeného JUDr. Alešem Janů, advokátem se sídlem Tábor, Čelkovická 445, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 7. 2009 ve věci sp. zn. Nco 215/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") - v záhlaví označené rozhodnutí zrušil.
Napadeným usnesením vrchního soudu bylo rozhodnuto, že soudci Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. Ivana Kosová a JUDr. Robert Ožvald nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 C 106/2005 a u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 Co 624/2008.
Oproti tomu se stěžovatel v ústavní stížnosti domnívá, že důvod k vyloučení jmenovaných soudců dán je, neboť již nemohou být ve vztahu k němu nestranní. Po rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 30. 10. 2007 totiž založil do soudního spisu své vyjádření, ve kterém se mj. "velmi kriticky" k nim vyjádřil, a tyto výhrady byly natolik důrazné a osobní, že pochybnosti o jejich nepodjatosti jsou opodstatněné.
Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu stížností napadeného rozhodnutí obecného soudu, je jeho povinností přezkoumat, zda jsou splněny procesní podmínky, jež takový přezkum připouštějí; to je v dané věci podstatné potud, že tak tomu zde není.
V případech, kdy v souladu s předpisy občanského práva procesního je rozhodnuto nadřízeným soudem o námitce podjatosti tak, jako v dané věci, nelze totiž k přezkumu rozhodnutí obecného soudu z pohledu ústavněprávního přistoupit dříve, než budou vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. Je tomu tak proto, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je i její subsidiarita, z níž vyplývá též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů. Konstantní judikatuře Ústavního soudu tak odpovídá, že ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, a není ani součástí obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy).
Stěžovatel podal ústavní stížnost v situaci, kdy nebylo soudní (občanskoprávní) řízení dosud ukončeno.
Lze souhlasit se stěžovatelem, že by odporovalo principům spravedlivého procesu, byla-li by věc projednávána a rozhodnuta soudci, kteří ji rozhodovat neměli, jelikož měli být vyloučeni. Bude-li mít však v dalším průběhu řízení za to, že právě tak tomu v daném řízení bylo, resp. že rozhodnutí - jemu nepříznivé - bylo vydáno soudci podjatými, nic mu nebude bránit, aby proti takovému rozhodnutí brojil v rámci soustavy obecných soudů opravnými prostředky, které občanský soudní řád předvídá, a jež jsou - i ve vztahu k této námitce - stěžovateli k dispozici. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se nadále domnívat, že stav protiústavnosti napraven nebyl, se stěžovatel může domáhat, aby Ústavní soud zasáhl.
Návrh Ústavnímu soudu je tak podán předčasně, resp. směřuje proti rozhodnutí, které není přípustným předmětem ústavního přezkumu (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Již jen nad tento (rozhodný) rámec lze zaznamenat, že Ústavní soud otevřel přezkum v situaci, kdy naopak dosavadnímu soudci (či senátu) byla projednávaná věc odejmuta a přikázána k projednání jinému soudci (či senátu), jestliže takovým rozhodnutím, byť učiněným v průběhu řízení, byli jeho účastníci - zde bez možnosti efektivní nápravy - zbaveni práva na to, aby jejich věc projednal zákonný soudce (viz např. nález sp. zn. II. ÚS 105/01).
Vzhledem k řečenému nezbylo než postupovat podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a na jeho základě Ústavní soud soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) stěžovatelovu ústavní stížnost odmítl.
Odmítnut musel být logicky i stěžovatelův - svou povahou akcesorický - návrh na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2009
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj