ECLI:CZ:US:2009:3.US.2500.08.1
sp. zn. III. ÚS 2500/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 9. dubna 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. D. K., zastoupené JUDr. Petrem Karpetou, advokátem v Havířově, Hlavní třída 70/199, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2008 č. j. 10 Co 710/2008-23, usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 6. 5. 2008 č. j. 125 Nc 1684/2008-13 a ze dne 12. 11. 2008 č. j. 125 Nc 1684/2008-33, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2007 č. j. 13 Co 265/2007-131 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 12. 2006 č. j. 30 C 73/2004-93, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 6. 10. 2008, k výzvě Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 9. 12. 2008, stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení shora uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 37 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a dospěl k závěru, že tomu tak není.
Pokud stěžovatelka napadá usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2007 č. j. 13 Co 265/2007-131 a jemu předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 12. 2006 č. j. 30 C 73/2004-93, ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 19 C 161/2008 bylo zjištěno, že prvně uvedené usnesení bylo stěžovatelce doručeno 21. 1. 2008. Proti němu nebylo přípustné ani odvolání, ani dovolání, to však s výjimkou té části výroku, kterou byl potvrzen výrok V usnesení soudu prvního stupně o připuštění záměny účastníků řízení. Uvedené rozhodnutí Městského soudu v Praze tak představovalo ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu poslední procesní prostředek, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytoval, přičemž lhůta pro podání ústavní stížnosti činila 60 dnů od jeho doručení. Pokud stěžovatelka svou ústavní stížnost podala k poštovní přepravě dne 6. 10. 2008, evidentně se jedná o pozdě podaný návrh. Jde-li o zmíněnou výjimku, zde takovým posledním procesním prostředkem bylo dovolání, které však stěžovatelka nepodala. V této části tak ústavní stížnost představuje nepřípustný návrh ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. K tomu možno doplnit, že by ústavní stížnost mohla být přípustná, pokud by byly splněny podmínky zakotvené v ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Tuto možnost však Ústavní soud vyloučil, neboť stěžovatelka žádnou argumentaci ve smyslu posledně citovaného ustanovení nepředložila a vlastně ani proti tomuto rozhodnutí (o záměně účastníků řízení) v ústavní stížnosti žádné námitky nevznesla.
Napadá-li stěžovatelka usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 12. 11. 2008 č. j. 125 Nc 1684/2008-33, kterým byla (zčásti) zastavena exekuce vedená proti stěžovatelce (viz níže), Ústavní soud ze spisu Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově sp. zn. 125 Nc 1684/2008 zjistil, že toto rozhodnutí napadla stěžovatelka odvoláním ze dne 1. 12. 2008, o němž nebylo dosud rozhodnuto. Z toho plyne, že řízení dále probíhá a že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny prostředky ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; pod pojmem "vyčerpání" je třeba logicky rozumět nejen podání příslušného prostředku, ale také rozhodnutí o něm. V této části je proto nutno považovat ústavní stížnost za nepřípustnou.
Ústavní stížnost dále směřuje proti usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 6. 5. 2008 č. j. 125 Nc 1684/2008-13 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2008 č. j. 10 Co 710/2008-23. Protože v této části byla ústavní stížnost shledána včasnou a co do formálních náležitostí a předpokladů pro její podání ve shodě se zákonem o Ústavním soudu, Ústavní soud se zabýval tím, zda nejde o návrh zjevně neopodstatněný.
Prvně uvedeným rozhodnutím byla k návrhu oprávněné JUDr. B. P. nařízena proti stěžovatelce jako povinné exekuce - a to podle (výše zmíněného) vykonatelného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 12. 2006 č. j. 30 C 73/2004-93 ve spojení s (výše rovněž zmíněným) usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2007 č. j. 13 Co 265/2007-131 - k vymožení pohledávky ve výši 7 408 Kč, pro náklady oprávněné v exekučním řízení a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. I. Nedbálek a stěžovatelka byla omezena v nakládání se svým majetkem.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání a navrhla, aby odvolací soud řízení zastavil. Krajský soud v Ostravě pak svým, ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 29. 8. 2008 č. j. 10 Co 710/2008-23 toto odvolání podle §44 odst. 10 exekučního řádu odmítl s tím, že jí tvrzený odvolací důvod, kterým měla být úhrada dluhu, není pro nařízení exekuce rozhodný. Jde-li o návrh na zastavení řízení, uvedený soud jej - vzhledem ke zmíněnému odvolacímu důvodu - posoudil jako návrh na zastavení exekuce, načež konstatoval, že o něm přísluší rozhodovat okresnímu soudu.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobně líčí průběh řízení, ze kterého vzešla rozhodnutí, na jejichž základě byla exekuce nařízena, v souvislosti s tím obecným soudům vytýká řadu pochybení, jichž se měly dopustit, a uzavírá, že v daném řízení byla v nerovném postavení, neboť jí byla odepřena právní pomoc, ač o ni žádala. Tyto námitky však Ústavní soud pokládá za irelevantní, neboť se těchto rozhodnutí obecných soudů (o nařízení exekuce), která by na základě této ústavní stížnosti mohla (eventuálně) být předmětem meritorního přezkumu ze strany Ústavního soudu, nijak netýkají. Kromě nich pak ústavní stížnost žádné jiné námitky, jež by směřovaly proti vlastnímu nařízení exekuce, neobsahuje. Z ústavní stížnosti tak není patrna žádná souvislost mezi napadenými rozhodnutími a tvrzeným porušením ústavně zaručeného základního práva.
Pro tyto důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) a e) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2009
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu