ECLI:CZ:US:2009:3.US.2559.09.1
sp. zn. III. ÚS 2559/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti JUDr. MUDr. J. R., proti rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Mostě ze dne 23. 7. 2009 ve věci sp. zn. 1 ZN 95/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí okresního státního zastupitelství; jeho podání však nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, neboť nebyl při něm zastoupen advokátem (ve smyslu §30 a §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
K odstranění nedostatku povinného zastoupení advokátem byl stěžovatel veden písemnou výzvou, doručenou dne 30. 10. 2009, v níž byl upozorněn, že nestane-li se tak ve lhůtě 30 dnů, bude návrh podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnut. Dostalo se mu rovněž řádného poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí.
Namísto toho bylo dne 27. 11. 2009 Ústavnímu soudu doručeno podání, jímž stěžovatel navrhl subjektovou záměnu tak, aby na jeho místo vstoupil jeho otec J. R., jehož bude, jakožto advokát, v řízení zastupovat.
Posuzováno ve vztahu k původnímu (stávajícímu) stěžovateli není pochyb, že JUDr. MUDr. J. R. vytknuté vady podání ve stanovené lhůtě neodstranil (a neučinil tak ani poté), a proto Ústavnímu soudu nezbylo než postupovat podle výše ohlášeného ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a na jeho základě soudce zpravodaj (mimo ústní jednání) ústavní stížnost stěžovatele odmítl.
Za zcela nepřípadný je nutno mít stěžovatelův návrh na záměnu účastníků (srov. §92 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §63 zákona o Ústavním soudu), neboť podmínky takového procesního postupu zde splněny zjevně nejsou. Řízení o ústavní stížnosti se totiž vyznačuje přímým vztahem k vymezení účastníků původního řízení před orgány veřejné moci, a stěžovatelem (navrhovatelem) je přitom účastník předešlého řízení [srov. §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], který tvrdí, že (právě) v něm byla porušena (právě) jeho ústavně zaručená práva. Takto vymezená aktivní legitimace k ústavní stížnosti, jež svědčí nezpochybnitelně stěžovateli, tudíž nezahrnuje již jeho otce, a to i kdyby – jak nyní uvádí – skutkem, jenž byl předmětem tohoto řízení, byla dotčena i práva jeho, neboť jeho účastníkem nebyl. Ostatně stěžovatelova práva, jež měla být dotčena, jsou zcela odlišná od těch, porušení kterých mělo nastat v osobě jeho otce, pročež ani z hlediska samotného ustanovení §92 o. s. ř. by zde důvod k záměně účastníků být spatřován nemohl. Pakliže stěžovatelův otec J. R. měl za to, že jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo dotčeno (některé) jeho ústavně zaručené právo, nic mu nebránilo, aby se na Ústavní soud obrátil s vlastní ústavní stížností.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2009
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj