ECLI:CZ:US:2009:3.US.2627.09.1
sp. zn. III. ÚS 2627/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. prosince 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele R. Š., zastoupeného JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Plzni, nám. Republiky 2, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 7. 2009 sp. zn. 5 To 33/2009, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí s tím, že postupem soudů obou stupňů byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na průběh trestního řízení vedeného proti jeho osobě, na své přesvědčení, že ani odvolacím soudem nebyly provedeny všechny potřebné důkazy, které navrhoval a které byly způsobilé zpochybnit skutková zjištění, k nimž dospěl nalézací soud. Konečně i při zjišťování rozsahu údajné škody se odvolací soud dle jeho názoru s jeho námitkami nevypořádal a v podstatě beze změny převzal údaje z obžaloby. Neprovedené důkazy označil za důkazy opomenuté, rozhodnutí za nepřezkoumatelné a protiústavní.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 3. 2009 č. j. 3 T 6/2008-595 a po doplnění dokazování opakovaným výslechem poškozeného opodstatněně shledal, že soud I. stupně provedl veškeré důkazy, jež mohly přispět k objasnění věci, z těch vyvodil odpovídající skutková zjištění, jež mají v nich oporu, a postupoval tak v souladu s §2 odst. 6 trestního řádu. Současně vyložil, proč soud I. stupně nepochybil, když návrhy obžalovaného na doplnění dokazování výslechem svědků odmítl, a současně také zdůraznil, na základě kterých důkazů bylo obžalovanému spolehlivě prokázáno spáchání trestného činu dle §250 odst. 1, 4 trestního zákona. Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo shodně se soudem I. stupně rozhodnuto o vině stěžovatele a uložen mu pouze nižší trest ve výši 9 let (oproti 11 letům uloženým předcházejícím rozsudkem), je zcela vyčerpávající a lze proto na ně v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu