ECLI:CZ:US:2009:3.US.2774.08.1
sp. zn. III. ÚS 2774/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti M. D., zastoupeného JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem se sídlem Ostrava, Dvořákova 26, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2008 sp. zn. 57 Co 279/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud pro porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluvy") zrušil v záhlaví označené rozhodnutí, vydané v jeho občanskoprávní věci.
Napadeným usnesením potvrdil krajský soud usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2008 č.j. 23 C 1/2006-27, kterým odmítl dle §208 odst. 1 o. s. ř. jako opožděné stěžovatelovo odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 30. 6. 2006 č.j. 23 C 1/2006-11.
Podle stěžovatele mu tím nebyl umožněn v dané věci přístup k soudu, čímž bylo porušeno jeho právo zakotvené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Soudy obou instancí dovodily opožděnost stěžovatelova odvolání v podstatě z toho důvodu, uvádí se v ústavní stížnosti, že neprokázal, že se na adrese, na kterou mu bylo doručováno, nezdržoval. Doručení uložením však nemůže být účinné, neboť bylo doručováno v místě, které není vedeno podle zvláštního právního předpisu jako místo pobytu fyzické osoby; obecné soudy postupovaly nesprávně, jestliže vycházely z údaje vtěleného do žaloby a ze žalobcem předložené listiny (byť jí měl podepsat), na které byla uvedena adresa jeho bývalé manželky. Důsledky ve smyslu §46 odst. 5 o. s. ř. totiž podle stěžovatelova názoru nemohou mít sdělení účastníka řízení osobám odlišným od soudu. Konečně stěžovatel oponuje závěru krajského soudu, že podmínkou pro účinnost popření, že se na dané adrese zdržoval, by mělo být uvedení adresy, na které se v rozhodné době zdržoval skutečně.
Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí; směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí obecných soudů, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
V projednávané věci lze přisvědčit stěžovateli, že nemusel prokazovat, kde se v rozhodnou dobu zdržoval, neboť v případě doručování ve smyslu §46 odst. 5 o. s. ř. nenese důkazní břemeno stěžovatel, nýbrž soud (srov. Bureš, J. Drápal, L. Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 213). Obecné soudy v projednávané věci tedy pochybily, jestliže principy doručování podle ustanovení §46 odst. 6 o. s. ř. aplikovaly i v případě stěžovatele, přestože bylo nutno naopak vycházet z dispozice ustanovení §46 odst. 5 o. s. ř., bylo-li doručováno do místa, které nebylo "vedeno podle zvláštního právního předpisu jako místo pobytu fyzické osoby".
Jelikož však Ústavní soud nepředstavuje, jak bylo výše uvedeno, instančně nadřízený orgán obecných soudů, bylo třeba posoudit, zda identifikované pochybení zasáhlo stěžovatelovo právo na spravedlivý proces, resp. zda by případný kasační zásah Ústavního soudu představoval adekvátní (žádoucí) ochranu stěžovatelových základních práv.
Ústavní soud k takovému závěru nedospěl, a proto za přiléhavé pokládá posouzení stěžovatelova podání jako ústavní stížnosti zjevně neopodstatněné.
Z vyžádaného spisu se podává, že dne 8. 10. 2007 zplnomocnil stěžovatel advokáta JUDr. Vladimíra Ježka k nahlédnutí do předmětného soudního spisu (sp. zn. 23 C 1/2006), dne 13. 12. 2007 se tak stalo, a týmž dnem je datována i plná moc pro jmenovaného advokáta ku stěžovatelovu zastupování v dané věci. Odvolání stěžovatele potom bylo sepsáno dne 22. 2. 2008 a okresnímu soudu bylo doručeno dne 25. 2. 2008.
Ačkoli se stěžovatel o existenci odvoláním napadeného rozsudku pro zmeškání dozvěděl nejpozději dne 13. 12. 2007, jeho odvolání bylo přesto podáno až po více než dvou měsících.
Předpoklad, že stěžovateli nebyl dosud řádně doručen rozsudek pro zmeškání, je ve zjevné kolizi se zájmem ochrany právní jistoty žalobce; současně je však třeba chránit práva stěžovatele, pakliže se (nejpozději) do dne 13. 12. 2007 o existenci tohoto rozsudku nemusel dozvědět. Poté však již tuto vědomost mít musel, a podal-li pak odvolání až dne 22. 2. 2008, nechoval se evidentně v souladu se zásadou vigilantibus iura. Dospěly-li proto obecné soudy k závěru, že stěžovatelovo odvolání bylo podáno po lhůtě, není - hodnocen v těchto širších souvislostech požadavků spravedlivého procesu - ústavně nekonformní. Co se podává z ustanovení §46 odst. 5 a 6 o. s. ř., bylo již výše zaznamenáno; jestliže se však stěžovatel dovolává právě spravedlivého procesu, bylo přiléhavé též od něj očekávat, že obecným soudům sám předloží akceptovatelná tvrzení, kde se v rozhodné době zdržoval; ze soudního spisu je totiž patrné, že na adresu, jíž se dovolával (Palackého 97/973, Moravská Ostrava), se mu nepodařilo doručit rovněž (se sdělením doručovatele, že adresát je "neznámý").
Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení §43 odst. 2 písm. a) návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ku své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.
Z řečeného se podává, že k takovému závěru bylo namístě dospět i v posuzované věci.
Jako návrh zjevně neopodstatněný Ústavní soud tudíž ústavní stížnost stěžovatele podle tohoto ustanovení zákona o Ústavním soudu v senátě (bez jednání) usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2009
Jan Musil
předseda senátu