ECLI:CZ:US:2009:3.US.2972.08.1
sp. zn. III. ÚS 2972/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem v Českých Budějovicích, Dr. Bureše 1185/1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2008 sp. zn. 6 Tdo 864/2008, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 11. 2007 č. j. 23 To 631/2007-384 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2006 č. j. 6 T 243/2005-326, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 24. 11. 2008 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, a to pro porušení práv garantovaných mu zejména ustanovením čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V posuzované věci lze za rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu výše citovaného ustanovení považovat ústavní stížností napadené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2008 sp. zn. 6 Tdo 864/2008. Jak Ústavní soud zjistil z příslušného soudního spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích, opis uvedeného usnesení byl v souladu s §137 odst. 2 a 4 trestního řádu (dále jen "tr. ř.") doručován jak stěžovateli na adresu K., tak jeho obhájci JUDr. T. S., jenž příslušnou zásilku převzal dne 13. 8. 2008. Sám stěžovatel nebyl na uvedené adrese zastižen, a tak byla zásilka uložena na poště dne 19. 8. 2008, přičemž byl stěžovatel vyzván, aby si ji ve stanovené lhůtě vyzvedl, což se však nestalo. Tuto adresu stěžovatel přitom sám uvedl jak do protokolu ze dne 4. 2. 2005 (č. l. 49 soudního spisu) a - formou odkazu na uvedený protokol - u hlavního líčení dne 18. 5. 2006 (č. l. 272), tak ve svých dalších podáních, naposledy v dovolání ze dne 21. 3. 2008 (č. l. 410). Pokud Okresní soud v Českých Budějovicích stěžovateli rozhodnutí o dovolání doručoval na tuto adresu, postupoval v souladu s ustanovením §63 odst. 2 tr. ř. Vzhledem k tomu, že stěžovatel uvedenou adresu označil pro účely doručování ve smyslu §55 odst. 1 písm. c) tr. ř. a zásilku si nevyzvedl do deseti dnů od uložení, je nutno považovat poslední den této lhůty za den doručení ve smyslu §64 odst. 2 tr. ř. Dnem doručení je tudíž datum 29. 8. 2008, a nikoliv datum 16. 10. 2008, kdy stěžovateli mělo být údajně doručeno cestou jeho "zmocněnce pro doručování" (pozn.: tím měl být patrně stěžovatelův obhájce - advokát JUDr. Josef Šírek, jenž na základě tzv. generální plné moci a současně zvláštní plné moci "k převzetí Usnesení Nejvyššího soudu č. j. 6 Tdo 864/2008 ze dne 23. 7. 2008" ze dne 14. 9. 2008 zásilku s uvedeným rozhodnutím převzal na poště dne 20. 10. 2008). Pokud stěžovatel podal nyní posuzovanou ústavní stížnost dne 2. 12. 2008, učinil tak zjevně po zákonem stanovené lhůtě.
Ústavní soud předem odmítá, že by v dané věci šlo z jeho strany o "formalistický" přístup. Napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo stěžovateli fakticky doručeno daleko dříve než on tvrdí, protože již v ústavní stížnosti ze dne 3. 10. 2008, posléze odmítnuté usnesením ze dne 18. 11. 2008 sp. zn. IV. ÚS 2503/08, je zmiňováno nyní napadené usnesení Nejvyššího soudu, přičemž tato "první" ústavní stížnost byla podána prostřednictvím jiného advokáta (a s jiným sídlem), než kterému bylo předmětné usnesení dovolacího soudu doručeno. Ostatně tzv. fikce doručení byla mj. do trestního řádu zakotvena právě kvůli postižení případů, kdy se účastníci řízení vyhýbají přebírání soudních obsílek. Ze soudního spisu je přitom patrno, že stěžovatel tak v průběhu soudního řízení soustavně činil.
S ohledem na tyto skutečnosti Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. října 2009
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu