ECLI:CZ:US:2009:3.US.3127.08.1
sp. zn. III. ÚS 3127/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 24. září 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti Ing. E. K., zastoupené JUDr. Martinem Čížkem, advokátem se sídlem Washingtonova 1599/17, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2008 č. j. 28 Co 236/2008-1684, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. ledna 2008 č. j. 14 Nc 15/2001-1535, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 22. 12. 2008, a doplněné ve smyslu písemného poučení na základě výzvy Ústavního soudu dne 9. 3. 2009, napadá stěžovatelka obě v záhlaví usnesení označená rozhodnutí, kterými podle jejího názoru bylo porušeno ústavně garantované právo na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1, článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva") a článku 90 a článku 95 odst. 1 Ústavy ČR.
V průběhu pravomocně skončeného řízení ve věci úpravy práv a povinností nezletilé Jany (jedná se o pseudonym), dcery stěžovatelky, se údajně stěžovatelka bezúspěšně snažila dosáhnout nápravy nedobrých vzájemných vztahů jak k nezletilé, tak i k jejímu otci - Ing. K., s nímž byla v rozvodovém řízení.
Obvodnímu soudu pro Prahu 4 jako soudu nalézacímu stěžovatelka vytýká, že důsledně nezkoumal všechny skutečnosti a okolnosti podstatné pro rozhodování soudu o stanovení výživného na nezletilou. V této souvislosti stěžovatelka poukazovala na svůj nepříliš uspokojivý zdravotní stav vyžadující značné finanční výdaje spojené s doplatky na léky, což prý nalézací soud, stejně jako výši plateb zasílaných stěžovatelkou na úhradu výživného, při svém rozhodování nezohlednil.
Nalézací soud tak podle názoru stěžovatelky porušil vyhledávací zásadu charakteristickou právě pro nesporné řízení, neboť důsledně nezkoumal věrohodnost jejích tvrzení o výši jí poskytovaných částek určených na výživu nezletilé, které měly být při stanovení konečné výše výživného zohledněny, neprovedl bez podrobného odůvodnění stěžovatelkou navržené důkazy ohledně uzavření půjčky s Mgr. T. na částku 90 000,- Kč, které měly být údajně použity na úhradu výživného pro nezletilou a nezjistil tak náležitě skutkový stav věci, na jehož základě by mohl ve věci správně rozhodnout. Nalézací soud údajně rozhodl v rozporu s hmotně právní úpravou výživného (§98 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o rodině"), pokud výživné na nezletilou uložil stěžovatelce uhradit zpětně za dobu více jak pěti let.
Tento nedostatek důkazního řízení nebyl prý napraven ani v řízení odvolacím. Obdobně i odvolací soud měl porušit procesní práva stěžovatelky tím, že se řádně nevypořádal s výše uvedeným tvrzením o jejím špatném zdravotním stavu vyžadujícím zvýšené finanční náklady spojené s doplatky na léky a neumožnil jí je ani v odvolacím řízení prokázat. Výsledkem takového řízení prý proto nemohlo být spravedlivé rozhodnutí ve věci.
Závěrem stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost ústavní stížností napadených rozhodnutí.
II.
Z připojených listin se zjišťuje, že Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 23. 1. 2008 č. j. 14 Nc 15/2001-1535 ve věci péče o nezletilou Janu (dále jen "nezletilá") o stanovení výživného rozhodl tak, že stěžovatelce jako matce nezletilé stanovil počínaje dnem 1. 3. 2002 výživné ve výši 1 500,- Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 9. 2005 ve výši 2 000,- Kč (výrok I.). Nedoplatek na výživném za dobu od 1. 3. 2002 do 31. 7. 2007 ve výši 50 900,- Kč uložil stěžovatelce uhradit k rukám otce nezletilé ve lhůtě do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí (výrok II.).
Při stručné rekapitulaci projednávané věci nalézací soud uvedl, že příslušnými rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 4 byla nezletilá nejprve umístěna do Dětské ozdravovny v Černovicích, resp. do Dětského diagnostického ústavu v Praze 4. Stěžovatelka podala návrh na úpravu práv a povinností rodičů k nezletilé, přičemž požádala, aby nezletilá byla svěřena do její péče a otci aby bylo stanoveno výživné. Souběžně bylo vedeno řízení o rozvod manželství rodičů nezletilé a o úpravu poměrů k nezletilé po rozvodu manželství.
Předběžným opatřením vydaným Obvodním soudem pro Prahu 4 bylo rozhodnuto o předání nezletilé do péče otce, přičemž dále označený soud rozhodl, že ústavní výchova nezletilé nebude nařízena. Dalšími rozhodnutími výše označeného soudu ve věci úpravy práv a povinností rodičů k nezletilé bylo rozhodnuto tak, že nezletilá byla svěřena do péče otce a stěžovatelce bylo stanoveno výživné ve výši 2 000,- Kč měsíčně. Manželství rodičů nezletilé bylo pravomocně rozvedeno v roce 2007.
V řízení o úpravu práv a povinností rodičů k nezletilé pro dobu za trvání manželství mohl soud již za výše uvedeného shrnutí procesní situace jen rozhodnout o stanovení výživného za dobu od března 2002 (kdy byla nezletilá předána do péče otce) do března 2007 (kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství rodičů nezletilé).
Při zjišťování potřeb nezletilé nalézací soud zjistil, že nezletilá je od 1. 9. 2005 studentkou gymnázia. Soud se zabýval majetkovými poměry otce nezletilé a zjistil, že její otec vlastní jen neobyvatelnou nemovitost, jinou vyživovací povinnost nemá, je zaměstnaný a o dceru se řádně stará. K poměrům stěžovatelky soud zjistil, že stěžovatelka má mimo nezletilé ještě zletilého syna, který studuje vysokou školu a není výdělečně činný. Stěžovatelka byla zaměstnána do 30. 9. 2005 jako ekonomka. Po propuštění ze zaměstnání obdržela odstupné; před skončením pracovního poměru jí byly vypláceny nemocenské dávky. V době rozhodování soudu byla stěžovatelka nezaměstnaná, pro svůj zdravotní stav má sníženou pracovní schopnost. Stěžovatelka je podle šetření soudu vlastnicí a spoluvlastnicí několika nemovitostí v Praze a v okrese Jičín. Žádné dávky státní sociální podpory jí v uplynulém období nebyly vypláceny; její žádosti o přiznání sociálního příspěvku a příspěvku na bydlení byly zamítnuty z důvodu příjmu, který přesahoval stanovenou hranici pro jejich přiznání a pro nedoložení potřebných dokladů. Stěžovatelka nebyla poživatelkou plného ani částečného invalidního důchodu. V několika krátkodobějších časových úsecích byla stěžovatelce vyplácena podpora v nezaměstnanosti. Nalézací soud konstatoval, že stěžovatelka po dobu pět let trvajícího řízení nedoložila jak vážnost svého zdravotního stavu, tak i finanční náklady s tím spojené.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 10. 2008 č. j. 28 Co 236/2008-1684 rozsudek nalézacího soudu ve výroku o výživném změnil tak, že výživné od března 2002 stanovil ve výši 2 000,- Kč, v ostatní části výrok ve věci samé a výrok o nákladech řízení potvrdil (výrok I.). Změna nastala rovněž ve výroku o nedoplatku na výživném a to tak, že nedoplatek za dobu od března 2002 do července 2007 ve výši 77 000,- Kč uložil stěžovatelce uhradit k rukám nyní již zletilé Jany do šesti měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.).
Po doplnění dokazování stvrzenkami o platbách dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání stěžovatelky není opodstatněné, odvolání otce je důvodné zčásti.
Nalézací soud podle názoru odvolacího soudu při svém rozhodování vycházel z "postačujících skutkových podkladů", proto i po doplnění dokazování vycházel odvolací soud z nalézacím soudem správně zjištěného a ani později nezměněného skutkového stavu a z jeho právního posouzení.
III.
Po zvážení obsahu napadených rozhodnutí a námitek stěžovatelky dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Jak je zjevné z obsahu námitek stěžovatelky, tyto byly již předmětem posouzení ze strany odvolacího soudu, přičemž jejich těžiště - spadající do důkazního řízení, sleduje především záměr stěžovatelky přehodnotit dokazování před obecnými soudy. Ústavní soud zásadně nepřezkoumává důkazy provedené obecnými soudy. Takový postup by Ústavnímu soudu příslušel pouze tehdy, pokud by dokazováním byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. K tomu obecně může dojít tehdy, jsou-li právní závěry soudu v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají, případně pokud jsou skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
Úkolem Ústavního soudu je zkoumat, zda ústavní stížností napadenými rozhodnutími nebylo zasaženo do základních práv nebo svobod stěžovatelky, což však v projednávané věci zjištěno nebylo.
Stěžovatelka napadá především skutková zjištění obecných soudů, která shledává nedostatečnými a tudíž i nesprávnými. Taková argumentace je však podle jejího obsahu jen pokračováním, resp. opakováním argumentace uplatněné již v řízení odvolacím. Ústavní stížnost pojatá takovým způsobem staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu nepřísluší. Ústavní soud v této souvislosti již mnohokrát konstatoval, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení důkazů, jakož i výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou samostatnou záležitostí obecných soudů.
Při stanovení výživného pro nezletilou - jeho rozsahu - jsou obecné soudy povinny zjišťovat a posuzovat výdělkové možnosti a schopnosti, jakož i majetkové poměry obou rodičů ve vztahu k oprávněným potřebám nezletilé (§85 odst. 2 zákona o rodině). Této povinnosti se obecné soudy v pravomocně skončeném řízení zodpovědně zhostily.
V případě oprávněných potřeb nezletilé vycházely obecné soudy (zejména soud odvolací) také ze skutečnosti, že předběžným opatřením bylo stěžovatelce stanoveno výživné v nezbytné míře ve výši 2 000,- Kč měsíčně již v roce 2004. V této souvislosti zvažoval odvolací soud výdělkové možnosti i schopnosti stěžovatelky, a dospěl k důvodnému závěru, že pokud stěžovatelka byla v trvalém pracovním poměru na Ministerstvu financí až do 30. 9. 2005, přičemž v letech 2003 - 2004 dosahovala relativně nejvyššího průměrného měsíčního výdělku, nebyl důvod ke snížení již dříve stanoveného nezbytného výživného na částku 1 500,- Kč. Stěžovatelka nijak neprokázala zvýšené životní výdaje spojené se svým zdravotním stavem. Odvolací soud samozřejmě nemohl nechat bez povšimnutí ani odvolací námitky otce nezletilé, které shledal, byť zčásti, opodstatněnými a přihlédl též k nedobré dosavadní platební morálce stěžovatelky, jakož i k jejím majetkovým poměrům (prokázané vlastnictví a spoluvlastnictví několika podrobněji nespecifikovaných nemovitostí).
V této souvislosti považuje Ústavní soud za vhodné připomenout své závěry uvedené v nálezu ze dne 16. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 511/05, uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 61, sv. 40, str. 593 (dostupného též na http://nalus.usoud.cz), v němž Ústavní soud v souladu se svojí dřívější judikaturou (viz též nález ze dne 8. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 244/03, dostupný rovněž na http://nalus.usoud.cz) mimo jiné konstatoval, "že při rozhodování podle ustanovení §85 odst. 2, §96 odst. 1 zákona o rodině musí soudy přihlédnout nejen k fakticky dosahovaným příjmům obou rodičů, ale i k sumě nemovitého a movitého majetku, způsobu jejich života a k celkové životní úrovni".
Obecné soudy při svém rozhodování tato kritéria vzaly v úvahu.
K námitce stěžovatelky, že nalézací soud jednal v její nepřítomnosti, ačkoli se z jednání řádně omluvila a požádala o jeho odročení, lze uvést, že posouzení žádosti o odročení jednání je výhradně věcí soudu. Jen na něm záleží, posoudí-li důvod v něm uvedený za natolik omluvitelný vzhledem k jeho závažnosti, že odůvodňuje další prodloužení řízení. V opačném případě, stejně jako v případě, že účastník řízení či jeho zástupce o odročení jednání nepožádal, může jednat bez jeho přítomnosti (srov. §101 odst. 3 o. s. ř.).
Z odůvodnění napadených rozhodnutí není možné dospět k závěru o důvodnosti tvrzení stěžovatelky o neúplně zjištěném skutkovém stavu věci při rozhodování soudu o výši nedoplatku na výživném. Jak již uvedl soud nalézací, výpočet nedoplatku na výživném byl sice shodně oběma účastníky řízení označen za správný jen za období od prosince 2004 do července 2007, zatímco dřívější platby stěžovatelky, tj. datum jejich úhrady a výši se prokázat nepodařilo; odvolací soud v odůvodnění na str. 5 svého rozhodnutí podrobně vysvětlil, z jakého důvodu nebylo možné ověřit věrohodnost tvrzení stěžovatelky případnými dotazy na VAKUS.
Obdobně nelze uvěřit, s ohledem na výsledky dokazování, že by stěžovatelka otci nezletilé "předala částku 100 000,- Kč v listopadu 2005" na hrazení výživného.
Obecné soudy své úvahy, které je vedly ke stanovení výživného v jimi určené výši, podrobně rozvedly v odůvodnění svých rozhodnutí. Ústavní soud v této souvislosti nezjistil nic, co by jim bylo možno z ústavněprávního hlediska vytknout či označit za pochybení natolik závažné, aby svou intenzitou dosahovalo ústavněprávní úrovně. Nelze se proto ztotožnit s námitkami stěžovatelky o nepřiměřeně vysoké výši stanoveného výživného.
Ústavní soud nezjistil, že by ústavní stížností napadená rozhodnutí porušila některá ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatelky, proto ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 2009
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu