ECLI:CZ:US:2009:3.US.329.09.1
sp. zn. III. ÚS 329/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 3. března 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Z. P., zastoupeného JUDr. Petrem Těšíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 24, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 11. 2008 č. j. 33 Odo 1208/2006-161, Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2006 č. j. 31 Co 121/2006-145 a Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 10. 2005 č. j. 5 C 1729/2003-122, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel odůvodnil ústavní stížnost tím, že se označenými rozsudky cítí dotčen v základních vlastnických právech, jakož i v právu na spravedlivý proces, a navrhl proto jejich zrušení. Poukázal na okolnosti, za nichž uzavřel darovací smlouvy s Městem Černošice, a také na tu, dle níž pak žalobce soudní cestou uplatnil nárok na zaplacení částky 855.897,- Kč. Uvedl, že pro navyšování požadavků ze strany žalobce, jemuž měl být dar poskytnut pod příslibem umožnění vydání určitých rozhodnutí, od smlouvy odstoupil, což však soudy nerespektovaly a žalobě v celém rozsahu vyhověly, žalobci tak umožnily obohacení se na jeho úkor o značnou částku a tak jedné ze stran zcela nezdůvodnitelnou výhodu. Názory soudů, o které se jejich rozhodnutí opírají, považuje za neslučitelné s ustanovením §3 občanského zákoníku, tj. s principem dobrých mravů, který by měl být při posuzování právních úkonů uplatňován a respektován.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, nebyl shledán. Nejvyšší soud se v dovolacím řízení a v odůvodnění svého rozsudku, jímž dovolání zamítl, s námitkami žalovaného, nyní stěžovatele, v plném rozsahu vypořádal. S poukazem na provedené důkazy a jejich hodnocení, na §31, §51 a §628 odst. 1 občanského zákoníku, opodstatněně dospěl ke zjištění, že odvolací soud, proti jehož rozsudku dovolání směřovalo, v dané věci nepochybil, jestliže rozhodnutí soudu I. stupně, kterým byl žalovaný zavázán plnit dle darovací smlouvy a zaplatit tak žalobci 855.897,- Kč, jako věcně správné potvrdil. Vyčerpávajícím způsobem pak vyložil, proč byla předmětná darovací smlouva, uzavřená mezi žalovaným a Městem Černošice, smlouvou platnou, která nejenže odpovídala výše citovaným ustanovením občanského zákoníku, ale také se nepříčila dobrým mravům. V tomto směru nelze nezmínit okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo - zájem žalovaného na ní byl dán zájmem na zhodnocení jeho nemovitostí v souvislosti s vybudováním infrastruktury žalobcem v lokalitě, ve které se nemovitosti nacházely. Vzhledem k tomu, že se v odůvodnění rozsudku Nejvyšší soud s uvedenými dovolacími důvody zcela vypořádal, lze na ně v dalším odkázat, když námitky obsažené v ústavní stížnosti jsou shodné.
Pro výše uvedené byl návrh brojící proti rozsudku Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnut. Ústavní stížnost napadající rozhodnutí soudu I. a II. stupně je stížností nepřípustnou, neboť nesměřuje proti rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovateli poskytl, když tímto posledním uplatněným prostředkem bylo dovolání k Nejvyššímu soudu [§43 odst. 2 písm. a), §72 odst. 3 a 6, §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. března 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu