ECLI:CZ:US:2009:3.US.333.09.1
sp. zn. III. ÚS 333/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. G., zastoupeného JUDr. Petrem Stoklasem, advokátem v Ostravě - Moravské Ostravě, Porážková 1424/20, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2008 č. j. 2 T 228/2005-1250 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2008 č. j. 3 To 541/2008-1311, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 10. 2. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedeného rozsudku prvostupňového soudu a usnesení odvolacího soudu s tím, že byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Z ústavní stížnosti a předložené kopie usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2008 sp. zn. 6 Tdo 1419/2008 vyplývá, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2008 č. j. 2 T 228/2005-1250 uznán vinným trestným činem podvodu dle §250 odst. 1 a odst. 3 písm. b) trestního zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Odvolání stěžovatele bylo zamítnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2008 č. j. 3 To 541/2008-1311 pro nedůvodnost. Stěžovatel podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání dle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, jež bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2008 sp. zn. 6 Tdo 1419/2008 odmítnuto s tím, že stěžovatel dovolání podal z jiného důvodu, než který formálně uplatnil, a ani obsahově dovolání (námitky) neodpovídá jinému z důvodů taxativně vyjmenovaných v §265b trestního řádu [§265i odst. 1 písm. b) trestního řádu].
Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod; k tomu, aby byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
V řízení o ústavní stížnosti je Ústavní soud vázán petitem ústavní stížnosti, v němž stěžovatel vymezil okruh rozhodnutí, u nichž se přezkumu z pohledu kritéria ústavnosti domáhá; nad takto vymezený rámec je ústavněprávní přezkum vyloučen.
V posuzované věci stěžovatel nenapadl rozhodnutí Nejvyššího soudu (napadení tohoto usnesení není zřejmé ani z petitu ústavní stížnosti ani z jejího obsahu), z čehož se podává, že vyjadřuje srozumění se závěrem, jímž dovolací soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl.
Dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Lhůtu k podání ústavní stížnosti nemůže Ústavní soud prodloužit ani prominout.
Dle ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Dovolání v trestním řízení (§265a a násl. trestního řádu) není vždy posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Bylo-li dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu, nestalo se tak "z důvodů závisejících na uvážení" dovolacího soudu. Pokud byly dovolatelem de facto uplatněny tzv. nezpůsobilé dovolací důvody, dovolací soud prostor pro uvážení zjevně nemá, a proto neplatí, že lze podat ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu ještě ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí soudu dovolacího (srov. ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Tak tomu bylo i v nyní posuzovaném případě, v němž "posledním procesním prostředkem k ochraně práva", opřeným o námitky předestřené stěžovatelem v následném dovolání, bylo již odvolání. Od doručení rozhodnutí odvolacího soudu tedy počal běh 60denní lhůty k podání ústavní stížnosti (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); dobrodiní ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu se neuplatní, neboť mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, nebyl odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Stěžovatel ústavní stížností napadl rozhodnutí prvostupňového a odvolacího soudu. Dotazem u Nejvyššího soudu Ústavní soud zjistil, že usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2008 č. j. 3 To 541/2008-1311 bylo stěžovateli doručeno dne 2. 10. 2008 a jeho obhájci dne 19. 9. 2008. Ústavní stížnost byla k Ústavnímu soudu podána dne 12. 2. 2009 (k poštovní přepravě dne 11. 2. 2009), tedy s ohledem na lhůtu 60 dnů stanovenou v §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána (proti prvostupňovému a odvolacímu rozhodnutí) opožděně.
Ústavní soud proto ústavní stížnost jako opožděnou odmítl dle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. března 2009
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu