ECLI:CZ:US:2009:3.US.632.09.1
sp. zn. III. ÚS 632/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 9. dubna 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelů 1) Ing. V. V. a 2) B. V., obou zastoupených JUDr. Václavem Blovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2009 č. j. 30 Co 5/2009-47 a Obvodního soudu pro Prahu I ze dne 16. 10. 2008 č. j. 23 C 120/2007-27, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž jim byla uložena povinnost zaplatit z návrhu na náhradu škody, uplatněné podle zákona č. 58/1969 Sb. ve výši 4.000.000,- Kč s přísl., soudní poplatek. Vyslovili přesvědčení, že jim byla škoda způsobena nezákonným rozhodnutím při výkonu veřejné moci a při této právní kvalifikaci uplatněného nároku je řízení ze zákona od poplatku osvobozeno. Uvedli, že jim byla řádně sepsanou a Státním notářstvím registrovanou smlouvou ze dne 22. 10. 1991 bývalou Českou a Slovenskou federativní republikou prodána ideální 1/4 nemovitostí, přičemž v tomto rozsahu získali podíl i od manželů H., kteří jej rovněž od státu koupili. O takto nabyté ideální polovině nemovitostí bylo následně soudem zjištěno, že nenáležela bývalé České a Slovenské federativní republice, která ji prodávala s tím, že je vlastníkem, nýbrž že náležela do pozůstalosti po O. H., zemřelém v Rakousku dne 8. 3. 1989, a to závětní dědičce, jejíž nabytí dědictví a tedy vlastnictví k id. polovině předmětných nemovitostí bylo soudem potvrzeno. Dle stěžovatelů k celé situaci došlo pro nesprávný úřední postup státních orgánů, pro který byla bývalá Česká a Slovenská federativní republika zapsána jako vlastník podílu na převáděných nemovitostech, s nímž pak stát nakládal a tak zavinil vznik jejich škody poté, co o nabytý podíl přišli. Pro uvedené považují usnesení soudu za rozhodnutí, jež je v rozporu se zákonem o soudních poplatcích i s jejich právy, zakotvenými v čl. 36 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu stížností napadeného usnesení Městského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud vyložil důvody, pro které žalobou uplatněný nárok, označený žalobci jako nárok na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, s ohledem na skutkové vylíčení nutno posoudit po právní stránce jinak, když ke "ztrátě" vlastnického práva žalobců k polovině nemovitostí došlo po postupu při realizaci vlastnického práva státu a nikoliv při výkonu jeho státní moci. Proto pak opodstatněně, s poukazem na §2 odst. 1 písm. a), §4 odst. 1 a na §11 odst. 1 písm. g) zákona č. 549/1991 Sb., rozhodnutí soudu I. stupně, kterým byl stěžovatelům vyměřen soudní poplatek z podané žaloby ve výši 119.580,- Kč, jako věcně správné potvrdil. Na vyčerpávající a přiléhavé odůvodnění usnesení odvolacího soudu lze v dalším zcela odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh směřující proti usnesení soudu II. stupně odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh brojící proti usnesení soudu I. stupně pak jako nepřípustný [§43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) a §72 odst. 3 a 6 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu