ECLI:CZ:US:2009:3.US.64.09.1
sp. zn. III. ÚS 64/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jiřího Muchy o ústavní stížnosti H.G. a J.K., zastoupených JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem se sídlem Praha 8, Křižíkova 56, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2008 ve věci sp. zn. 28 Cdo 2201/2006 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2006 ve věci sp. zn. 19 Co 13/2006, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §32 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatelé navrhují zrušení shora uvedených rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1, čl. 11 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 bod 1 jejího Dodatkového protokolu č. 1.
Dříve, než lze přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je Ústavní soud povolán prověřit, zda jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákonem o Ústavním soudu").
Ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním pořádkem.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 5 C 139/97, byla zamítnuta žaloba J.K.- otce stěžovatelů - o určení vlastnictví v žalobě specifikovaných nemovitostí. Městský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem rozsudek nalézacího soudu potvrdil a následné dovolání Nejvyšší soud rovněž ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl.
Z ústavní stížnosti se podává, že žalobce J.K. dne 12. 10. 2008 zemřel, a ústavní stížnost, předanou k poštovní přepravě dne 9. 1. 2009, podávají stěžovatelé, jakožto jeho potomci (děti), resp. "jediní zákonní dědici", a poukazují na probíhající dědické řízení (navrhují, aby řízení o ústavní stížnosti bylo do jeho skončení přerušeno). V ústavní stížnosti se uvádí, že rozsudek dovolacího soudu (o posledním opravném prostředku) "byl doručen dne 10. 11. 2008".
Je tedy zjevné, že rozsudek dovolacího soudu byl doručován dřívějšímu zástupci žalobce JUDr. Luboši Chalupovi (advokátu) v době, kdy již žalobce nežil.
Takové doručení je však doručením neúčinným, neboť plná moc zástupce smrtí zastoupeného zanikla (§28 odst. 5 o. s. ř.). Pakliže k řádnému doručení rozsudku nevyhnutelné procesní postupy, resp. rozhodnutí, podle §107 odst. 1, věty druhá, o. s. ř., absentují, je zde situace nejen dosud neskončeného řízení před obecnými soudy, nýbrž i stav, kdy se stěžovatelé nestali (event. nestali dosud) účastníky řízení, do kterého směřují svoji ústavní stížnost.
Jestliže stěžovatelé nebyli (a nejsou) účastníky řízení, v němž k vydání jimi napadených rozhodnutí obecných soudů došlo, nejsou - ve smyslu výše citovaného ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu - ani legitimováni k podání projednávané ústavní stížnosti.
V důsledku toho nezbylo než (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle shora citovaného ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Logicky pak stíhá stejný osud i návrh stěžovatelů vycházející z ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu, neboť k takovému návrhu jsou oprávněni toliko ti, kdož byli aplikací naříkaného ustanovení §32 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, v předcházejícím řízení před obecnými soudy přímo dotčeni [§43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. června 2009
Jan Musil
předseda senátu