ECLI:CZ:US:2009:3.US.778.09.1
sp. zn. III. ÚS 778/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 16. dubna 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. Š., právně zastoupeného JUDr. Jarmilou Skaunicovou, advokátkou se sídlem tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. prosince 2008 č. j. 27 Co 628/2006-89 a proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. dubna 2006 č. j. 47 C 158/2005-46, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 31. března 2009 a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 1. dubna 2009, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. prosince 2008 č. j. 27 Co 628/2006-89, jakož i rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. dubna 2006 č. j. 47 C 158/2005-46, a to pro porušení článku 11 a článku 36 Listiny základních práv a svobod. V ústavní stížnosti stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud řízení o podané ústavní stížnosti přerušil, a to do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o podaném dovolání.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. dubna 2006 č. j. 47 C 158/2005-46 byla žalovanému (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") uložena povinnost zaplatit žalobci Fondu pojištění vkladů se sídlem v Praze částku 455 629,20 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I.). Ve zbývající části ohledně úroků z prodlení byla žaloba zamítnuta (výrok pod bodem II.). Ve výroku pod bodem III. rozhodl městský soud o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. prosince 2008 č. j. 27 Co 628/2006-89 byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I. a III. potvrzen a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.
II.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. prosince 2008 č. j. 27 Co 628/2006-89 podal dovolání, o němž doposud nebylo rozhodnuto. Uvedená skutečnost byla Ústavním soudem ověřena dotazem na Městském soudu v Brně.
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. prosince 2008 č. j. 27 Co 628/2006-89 obsahuje poučení, že "proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam".
V předmětné věci přípustnost stěžovatelem podaného dovolání závisí na tom, zda dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ust. §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.].
Podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V souladu s ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
U mimořádného opravného prostředku, který může orgán, jenž o něm rozhoduje, odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, není v době jeho podání zřejmé, zda je či není přípustný, a tedy zda se skutečně jedná o procesní prostředek ochrany práv stěžovatele. Vzhledem k této okolnosti zákon netrvá na tom, aby stěžovatel takový mimořádný opravný prostředek před podáním ústavní stížnosti uplatnil.
Na straně druhé lze takový mimořádný prostředek uplatnit, aniž by tím byla ohrožena možnost posléze podat ústavní stížnost, neboť jestliže orgán, jenž o něm rozhoduje, jej odmítne z důvodů závisejících na jeho uvážení, má stěžovatel otevřenu lhůtu pro podání ústavní stížnosti (ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Podmínkou je pouze to, aby jej příslušný subjekt uplatnil řádně.
Jak bylo výše uvedeno, stěžovatel podal proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. prosince 2008 č. j. 27 Co 628/2006-89 dovolání, jehož přípustnost závisí na tom, zda dovoláním napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, což představuje mimořádný opravný prostředek ve smyslu ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel podal ústavní stížnost souběžně s takovýmto mimořádným opravným prostředkem, a před obecným soudem tedy probíhá příslušné řízení, v jehož rámci se stěžovatel může domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv a svobod. Není tedy důvodu pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval. Není ani důvodu pro to, aby Ústavní soud řízení přerušil - jak navrhuje v ústavní stížnosti stěžovatel - a vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o dovolání rozhoduje. Stěžovatel může eventuálně podat ústavní stížnost až po doručení rozhodnutí o daném mimořádném opravném prostředku (ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
V souladu s ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl, přičemž za dané procesní situace neshledal splnění podmínek pro postup podle ust. §75 odst. 2 cit. zákona.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2009
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj