ECLI:CZ:US:2009:4.US.1199.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1199/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 3. června 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti stěžovatelů nezletilých M. a P. K., obou zastoupených rodiči Mgr. Y. R. a Ing. P. K., právně zastoupených Mgr. Lucií Koupilovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Purkyňova č. 787/6, proti rozsudkům Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 42 Co 418/2008 ze dne 26. 1. 2009 a Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 35 C 305/2006 ze dne 25. 4. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé svou včas podanou ústavní stížností napadají, s tvrzením porušení práv zaručovaných články 36 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a porušení článků 90 a 96 Ústavy ČR, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhají se jejich zrušení.
Těmito rozhodnutími, jak je patrno z jejich obsahu, nebylo vyhověno žalobě stěžovatelů, pronajímatelů, směřující proti žalovaným nájemkyním na zaplacení částky 10.592,- Kč, představující podle stěžovatelů neuhrazené nájemné za období od května do září 2005, když obecné soudy na základě provedeného dokazování učinily závěr o tom, že účel plateb, které žalované nájemkyně ve prospěch stěžovatelů nesporně učinily, bylo možno, přestože nebyl výslovně deklarován, dovodit z dalších okolností, jež mohly platby identifikovat.
Proti těmto rozhodnutím směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatelé opakovaně zdůrazňují, že žalované výslovně při poskytování předmětných plateb jejich účel neuvedly, přitom u stěžovatelů měly podle jejich tvrzení i další dluhy, proto tito byli oprávněni započíst učiněné platby podle zásady priority na úhradu nejstarších pohledávek, a polemizují tak s právními závěry obecných soudů. Těmto vytýkají, že zcela nepřípustně samy dovodily vůli dlužníka, což fakticky založilo nerovnost účastníků řízení, jakož i to, že v odůvodnění napadených rozhodnutí byly použity judikáty Nejvyššího soudu, zabývající se obchodně právními vztahy, nikoliv vztahy občanskoprávními. Napadenými rozhodnutími tak podle stěžovatelů, ve spojení s nemožností domáhat se rozhodnutí dovolacího soudu ohledně vyřešení podle nich zásadní právní otázky "určení či neurčení platby v občanskoprávním vztahu", došlo k zásahu do práva na soudní ochranu.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Napadenými rozhodnutími, v nichž obecné soudy ke svým právním závěrům ohledně řádného zaplacení nájemného v žalovaném období dospěly na podkladě nesporných skutkových zjištění, že žalované pravidelně ze svého účtu platily na základě trvalého příkazu v měsících, ve kterých mělo být nájemné placeno, částky odpovídající předpisu nájemného a ve lhůtách kdy se tak mělo stát, k zásahu do práva stěžovatelů na soudní ochranu podle Ústavního soudu nemohlo dojít. K tvrzené protiústavnosti, jíž stěžovatelé spojují s nemožností domáhat se rozhodnutí dovolacího soudu a vyřešení podle nich otázky zásadního právního významu, třeba poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 518/2007, jehož se sami stěžovatelé dovolávali, řešícího spor občanskoprávní, v němž Nejvyšší soud připouští i jiné, než výslovným prohlášením dlužníka učiněné určení dluhu, který má v úmyslu plnit.
Z uvedených důvodů Ústavní soud porušení práva stěžovatelů na soudní ochranu neshledal, a proto byla jejich ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. června 2009
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu