ECLI:CZ:US:2009:4.US.1353.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1353/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 22. června 2009 ve věci navrhovatelů 1) M. V. a 2) Ing. E. V., zastoupených JUDr. Janem Veselým, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, Loutkářská č. 2416/2f, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 8. 4. 2009 č. j. KUJCK 5676/2009 OREG/6 a usnesení Městského úřadu v Milevsku ze dne 31. 12. 2008 č. j. MM 38160/2008, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se domáhali zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že je považují za nesprávná a učiněná v rozporu s čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Uvedli, že v řízení o dodatečném povolení neohlášené stavby se opakovaně vedoucí stavebního úřadu Ing. P. Š. choval a jednal tak, že byli nuceni vznést námitku jeho podjatosti, které však tajemník Městského úřadu v Milevsku nevyhověl, stejně pak nebylo vyhověno jejich odvolání ke Krajskému úřadu Jihočeského kraje. V odůvodnění ústavní stížnosti popsali situaci, za které bylo zahájeno řízení o odstranění stavby, budované stavebníkem K. K., řízení o vydání jejího dodatečného povolení a dále nařízeno zastavení prací na předmětné stavbě. Současně poukázali na jednání Ing. Š. vůči nim a vůči K. K., k jehož nedovolenému postupu při stavbě pak chování jmenovaného vedoucího stavebního úřadu označili za laxní a nedůrazné. Proto s rozhodnutími o jejich námitce proti Ing. Š. nesouhlasí a současně v ústavní stížnosti navrhli i odklad jejich vykonatelnosti.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí bylo zjištěno, že ve výše popsané věci nebylo dosud ve stavebním řízení meritorně rozhodnuto. Poněvadž stěžovatelům až poté, co rozhodnuto bude a s výsledkem se neztotožní, náleží možnost vyčerpat k ochraně svého tvrzeného práva další procesní prostředky, tj. správní žalobu, v níž mohou mj. namítat rozhodování podjatého správního orgánu, je tato jejich ústavní stížnost, před jejímž podání stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon poskytuje, stížností nepřípustnou dle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když pro použití odst. 2 citovaného ustanovení zákona důvody zjištěny nebyly. Lze dodat, že rozhodování správního orgánu o námitkách účastníků proti úřední osobě nutno považovat za činnost, upravující vedení řízení dle §70 písm. c) soudního řádu správního a není tedy přezkoumatelné ani samostatnou žalobou ve správním soudnictví. Proto až po rozhodnutí ve věci samé lze v žalobě proti meritornímu výroku námitky tohoto rázu uplatnit (soudní judikatura ve věcech správních č. 409/1999, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Afs 20/2003).
Pro výše uvedené bylo tedy rozhodnuto, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. června 2009
Pavel Holländer
soudce zpravodaj