ECLI:CZ:US:2009:4.US.1377.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1377/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Jiřího Muchy a Michaely Židlické ve věci navrhovatele Mgr. M. P., advokáta, zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, advokátem Advokátní kanceláře v Praze 1, Těšnov 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2009 č. j. 10 To 104/2009-422 a usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 2. 2. 2009 č. j. 1 T 83/2008-414 a návrhu na zrušení ustanovení §15a vyhlášky Ministra spravedlnosti ČR č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost spojená a návrh na zrušení ustanovení §15a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů. Své podání spojil stěžovatel též s návrhem na zrušení ustanovení §15a vyhlášky Ministra spravedlnosti ČR č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif").
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel ve svých návrzích brojí především proti té skutečnosti, že orgány státní moci v napadených usneseních aplikovaly ustanovení §15a advokátního tarifu, což ho zjevně poškodilo v jeho základních právech a svobodách. Aplikované ustanovení nelze dle jeho názoru považovat za proporcionální. Ve svém relativně obsáhlém návrhu se stěžovatel snaží rozvíjet svoji argumentaci především v tom smyslu, že ustanovení zakládá nerovnost mezi advokáty, přičemž poškozuje nejen je, ale též samotné mandanty. Ustanovení považuje stěžovatel též za rozporné s čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), neboť je tím mimo jiné omezeno jeho legitimní majetkové očekávání, které je založeno ustanoveními §22 a 23 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel rovněž odkazuje na řadu rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva.
Ustanovení §15a advokátního tarifu je podle stěžovatele nezákonné a protiústavní, neboť je v rozporu s čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1, 3, a 4, čl. 11, čl. 26, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 40 odst. 3 Listiny, čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 79 odst. 3 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 2 a čl. 3 Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 111 o diskriminaci, a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Stěžovatel proto navrhl, aby senát Ústavního soudu přerušil řízení o podané ústavní stížnosti a postoupil návrh na zrušení §15a advokátního tarifu plénu Ústavního soudu.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
V souvislosti s projednávanou věcí poukazuje Ústavní soud především na skutečnost, že prakticky totožným návrhem téhož stěžovatele se Ústavní soud v minulosti již zabýval, přičemž čtvrtý senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že od předchozí judikatury není třeba se jakkoli odchýlit. Pro stručnost tedy argumentačně odkazuje na svá předchozí rozhodnutí evidovaná pod sp. zn. I. ÚS 129/09, III. ÚS 610/08, III. ÚS 1085/08 nebo IV. ÚS 1377/09. Stejně tak nelze odhlédnout od usnesení Ústavního soudu evidovaného pod sp. zn. III. ÚS 773/09, v němž třetí senát Ústavního soudu poukazoval na bagatelnost projednávaných případů.
Pokud jde o návrh stěžovatele na zrušení ustanovení §15a vyhlášky č. 177/1996 Sb., třeba odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení §43 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, sdílí procesně její osud i tento návrh.
Za tohoto stavu byla ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení zákonného ustanovení odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu