ECLI:CZ:US:2009:4.US.1490.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1490/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. července 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti M. K., zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, proti usnesením Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 82 C 286/2006 ze dne 8. 10. 2008 a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 57 Co 62/2009 ze dne 20. 2. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svou ústavní stížností, s tvrzením porušení čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 36, čl. 37 odst. 2 a 3, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, jimiž jí bylo s účinností od 27. 5. 2007 odňato osvobození od soudních poplatků, které jí bylo přiznáno rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě č. j. 82 C 286/2006-24 ze dne 23. 3. 2007 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 57 Co 681/2007 ze dne 21. 12. 2007 a zároveň byla zrušena uvedená rozhodnutí jmenovaných soudů, jimiž byl stěžovatelce ustanoven zástupcem Mgr. Tomáš Gurecký.
Jak je patrno z obsahu napadených usnesení, bylo stěžovatelce ve smyslu ustanovení §138 odst. 2 o. s. ř. odejmuto dříve jí přiznané osvobození od placení soudních poplatků a zároveň, v návaznosti na to, zrušeno i rozhodnutí o ustanovení zástupce poté, co obecné soudy zjistily, že stěžovatelka má nyní, na rozdíl od doby, kdy jí bylo osvobození přiznáno, k dispozici částku 600.000,- Kč a tudíž již nesplňuje podmínky pro přiznání osvobození.
V ústavní stížnosti podané proti těmto rozhodnutím stěžovatelka v podstatě obecným soudům vytýká, že při svém rozhodování důkazy řádně nehodnotily, nezohlednily, že má pouze částečný invalidní důchod ve výši 4.934,- Kč, resp. 4.725,- Kč a vycházely z nepravdivého tvrzení žalované o tom, že stěžovatelka v souvislosti s převodem bytu obdržela částku 600.000,- Kč, což nebylo doloženo. Došlo tak podle ní k neústavní interpretaci a aplikaci ustanovení §30 ve spojení s §138 o. s. ř. Soudy také podle ní nevzaly v úvahu povahu řízení o zmatečnost, které je podle ní náročnější svou zvláštní povahou a v této souvislosti se nevypořádaly s tím, že protistrana je nadále zastoupena advokátem. Postup obecných soudů podrobuje kritice s poukazem na důsledky odejmutí přiznaného osvobození, které jsou podle ní diskriminační.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud připomíná svou judikaturu (např. sp. zn. III. ÚS 788/2009), vztahující se k rozhodnutím o osvobození od placení soudních poplatků, v níž opakovaně dává najevo, že tato zpravidla nemohou být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o osvobození od soudních poplatků, i když se jeho výsledek může dotknout některého z účastníků řízení, nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Ústavní soud současně vychází z toho, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro takové osvobození, spadá zásadně do rozhodovací sféry obecných soudů (srov. sp. zn. IV. ÚS 271/2000); případy, kdy naopak ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou relativně výjimečné a týkají se buď specifických otázek (kupříkladu osvobození od soudního poplatku právnických osob - srov. sp. zn. I. ÚS 13/98, II. ÚS 13/98, IV. ÚS 13/98) nebo v nichž šlo "o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti" (viz sp. zn. IV. ÚS 289/03). Takový stav však v posuzované věci zjištěn nebyl.
Z odůvodnění napadených rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že závěr o změně majetkových poměrů oproti stavu, kdy bylo o osvobození od soudních poplatků rozhodnuto, byl učiněn na základě nově zjištěné skutečnosti, totiž faktu, že stěžovatelka má nyní, na rozdíl od doby, kdy jí bylo osvobození přiznáno, k dispozici částku 600.000,- Kč a tudíž již nesplňuje podmínky pro přiznání osvobození. Proto jí bylo podle §138 odst. 2 o. s. ř. osvobození odňato. Odvolací soud přitom, pokud jde o učiněná zjištění, poukázal na to, že sama stěžovatelka u jednání u vrchního soudu ve věci sp. zn. 8 Cmo 312/2007 uvedla, že dne 27. 5. 2007 jí dcera vyplatila částku 600.000,- Kč. Důvody vedoucí k vydání napadených rozhodnutí jsou v odůvodněních napadených rozhodnutí srozumitelně vyloženy a lze na ně odkázat.
Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky tak Ústavním soudem zjištěn nebyl, a proto byla její stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2009
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu