ECLI:CZ:US:2009:4.US.1557.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1557/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. září 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Vladimíra Kůrky a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti F. L., zastoupeného Mgr. Terezou Volnou, advokátkou, AK se sídlem v Novém Jičíně, Msgr. Šrámka 1183/20, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2009 čj. 26 Cdo 1202/2008-195, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2007 čj. 56 Co 473/2006-156 a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 4. 2005 čj. 7 C 52/2002-109, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem předaným k poštovní přepravě dne 15. 6. 2009 a doplněným dne 28. 7. 2009 se F. L. (dále jen "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil shora uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu družstevního bytu.
Ústavní stížnost byla podána včas osobou řádně zastoupenou a k jejímu podání oprávněnou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Jde o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí i průběh řízení před obecnými soudy, jež těmto rozhodnutím předcházela, netřeba rekapitulovat, neboť jsou stěžovateli i účastníkům řízení známy.
Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Novém Jičíně jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatel vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na obsah jejich odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat. Opakovat to, co již správně bylo těmito rozhodnutími řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické.
K námitce stěžovatele, že Krajský soud v Ostravě porušil jemu ústavně zaručená procesní práva, "když ... jednal o odvolání stěžovatele dne 22. 3. 2007 v jeho nepřítomnosti, přestože se stěžovatel z tohoto jednání řádně a včas omluvil a současně požádal o odročení, přičemž stěžovatel zároveň vyjádřil svůj nesouhlas, aby odvolací soud jednal v jeho nepřítomnosti", uvádí Ústavní soud následující. Předně možno uvést, že v občanskoprávním řízení není (zásadně) neúčast řádně zastoupeného žalobce či žalovaného při odvolacím jednání důvodem pro jeho odročení. Tak se i v projednávané věci stalo, přičemž v odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud vyložil, z jakých důvodů k odročení jednání nepřistoupil. Nadto z ústavní stížnosti samotné není vůbec jasné, čím "neúčast stěžovatele u jednání ovlivnila průběh dokazování do té míry, že to bylo na újmu řádného a úplného zjištění skutkového stavu věci"; takováto stěžovatelem předložená obecná formulace není způsobilá nahradit skutečné (tj. konkrétní) tvrzení; teprve na jeho základě byl by Ústavnímu soudu vytvořen prostor pro úvahu, zda z hlediska kautel ústavnosti postup krajského soudu obstojí.
Na základě výše uvedeného proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 17. září 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu