ECLI:CZ:US:2009:4.US.1738.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1738/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. září 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Jana Musila a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele L. D., zastoupeného JUDr. Růženou Jansovou, advokátkou, AK se sídlem nám. Starosty Pavla 40, 272 01 Kladno, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2009 sp. zn. 8 To 232/2009 a Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. května 2009 sp. zn. 43 T 25/2009 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností brojil stěžovatel proti shora označeným soudním rozhodnutím, jimiž byla dle jeho názoru porušena základní práva, jež jsou mu garantována ustanoveními čl. 8 odst. 5, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv v tom, že jej Obvodní soud pro Prahu 9 vyslechl v rámci rozhodování o vzetí do vazby bez přítomnosti zvoleného obhájce; ten nebyl o výslechu vyrozuměn. Namísto toho ustanovil obhájcem jiného advokáta. Na nesprávnosti tohoto postupu, který porušuje stěžovatelovo ústavně garantované právo na obhajobu, nemění nic ani skutečnost, že stěžovatel byl při výslechu poučen, že nezvolí-li si obhájce, bude mu ustanoven. Poučení nebylo v tomto dle stěžovatele na místě, neboť vycházel z toho, že již zvoleného obhájce má, a jako laik nevěděl, že má na jeho nepřítomnost poukazovat. Irelevantní je i skutečnost, že se nejednalo o případ nutné obhajoby ve smyslu §36 trestního řádu.
Obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, která jejich vydání předcházela, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.
II.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není proto, jak již mnohokrát konstatoval, součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do ní je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
Podstatou stěžovatelovy ústavní stížnosti je kritika postupu soudu prvního stupně, který jej v rámci rozhodování o vzetí do vazby vyslechl bez přítomnosti zvoleného obhájce a z neznámých důvodů mu ustanovil obhájce jiného. Tím mělo být porušeno stěžovatelovo právo na obhajobu v přípravném řízení.
Ústavní soud - aniž by se vyjadřoval ke správnosti (zákonnosti) postupu soudu prvního stupně - konstatuje, že v daném případě nedošlo k porušení stěžovatelových ústavně garantovaných práv. V dané věci totiž nešlo o případ, v němž by obviněný musel mít obhájce již v přípravném řízení; taková situace nastala až vzetím stěžovatele do vazby [§36 odst. 1 písm. a) trestního řádu]. Stěžovatel ani - ač byl řádně poučen - nežádal, aby byl při výslechu jím zvolený obhájce přítomen. V rámci řízení o stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby navíc již stěžovatel zvoleným advokátem obhajován byl. K porušení stěžovatelova práva na obhajobu tedy nedošlo.
Stěžovatel rovněž brojil proti tomu, že mu byl soudem prvního stupně po vzetí do vazby ustanoven obhájce jiný. Takovýto postup soudu byl sice s ohledem na fakt, že stěžovatel již obhajován byl, nadbytečný, avšak nikoliv protiústavní.
Ve zbytku Ústavní soud odkazuje na rozhodnutí Městského soudu v Praze, které se s námitkami stěžovatele zcela dostatečně vypořádává.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 17. září 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu