ECLI:CZ:US:2009:4.US.1758.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1758/09
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Jana Musila a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti K. Š., právně zastoupeného JUDr. Jiřím Terynglem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 5, Ke Klimentce 2186/15, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 9. ledna 2009, č.j. 56 Nt 1/2008-35, a Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 2009, č.j. 9 To 23/2009-48, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Napadeným rozhodnutím Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení v jeho věci. Citovaným usnesením následně Vrchní soud v Praze stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem zamítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti poukázal na zásady trestního řízení vyjádřené v §2 odst. 5 a 6 jakož i v §278 trestního řádu, kterým soudy v jeho věci, dle jeho názoru, nedostály. Neakceptovaly ani nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 62/04, na který ve svém návrhu odkazoval, přičemž z něj plynula úvaha, zda by při zahrnutí nově provedených důkazů mohl soud dospět k jiným závěrům. Přitom je podle stěžovatele postačující pouhá pravděpodobnost změny původního rozhodnutí. Takové posouzení však soudy neprovedly. Naopak v rámci řízení o povolení návrhu na obnovu řízení ve věci samé překročily rozsah své přezkumné činnosti a mimo novost a významnost posuzovaly vinu stěžovatele a vyhodnocení důkazů omezily toliko na zpochybnění jejich významu. Napadená rozhodnutí jsou tedy nepřezkoumatelná a svědčící o libovůli soudů.
Stěžovatel poukázal i na fakt, že jak o návrhu, tak i o následné stížnosti rozhodovaly soudy ve shodném složení senátů, jako v původním řízení ve věci samé. S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí soudů zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 56 Nt 1/2008, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatele se zúžila na pouhé konstatování zkrácení v tvrzených právech, aniž by uvedl, v čem měl citovaný zásah spočívat. Stěžovatel zpochybňoval především trestněprávní hodnocení věci a zásah do procesních zásad trestního řízení.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.
Procesní předpisy dělí obnovu řízení, jakožto mimořádný opravný prostředek, do dvou kroků. Řízení o návrhu na povolení obnovy a následně samo obnovené řízení. První fáze řízení v projednávaném případě byla zakončena napadenými rozhodnutími, v nichž obecné však dospěly k závěru, s nímž stěžovatel nebyl spokojen.
Z napadených rozhodnutí je přitom patrné, že soud prvého stupně neshledal v předložených důkazech novum, které je nezbytným předpokladem zahájení druhé fáze - nařízení obnovy trestního řízení. Soud provedl výslechy, které nepřinesly nové poznatky a jako nový a významný neshledal ani doklad svědčící o stěžovatelově pobytu v Jižních Čechách v době, kdy mělo proběhnout, dle stěžovatele rozhodné, jednání v Severních Čechách. Naopak soudy obou stupňů vysvětlily, proč tvrzené novum v předložených a provedených důkazech neshledaly.
Fakt, že obecné soudy dospěly k jednoznačnému závěru, že předložené důkazy není možné považovat za stěžovatelem tvrzené významné novum, není možné považovat z zásah do jeho zaručených práv. Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů ani nic dalšího, co by bylo způsobilé stěžovatele zkrátit v jeho právech. Soudy v rámci své zákonem stanovené pravomoci věc posoudily a pokud dospěly k závěru, který řádně a úplně odůvodnily, nepovažuje Ústavní soud taková rozhodnutí za vadná.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. září 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu