ECLI:CZ:US:2009:4.US.186.09.1
sp. zn. IV. ÚS 186/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky RH leas., s.r.o., se sídlem Bruntál, Třída práce 1710/15, zastoupené Mgr. Magdalenou Gebauerovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem Opava, Dolní náměstí 117/3, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 4706/2007-68 ze dne 13. listopadu 2008 a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Cmo 214/2006-50 ze dne 214/2006-50 ze dne 24. května 2007 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu zakotveného v čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti, z přiložených příloh a ze spisů Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 25 Cm 355/99 a sp. zn. 22 Cm 12/2005 Ústavní soud zjistil, že v řízení o žalobě pro zmatečnost podané stěžovatelkou proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Cmo 155/2005-176 ze dne 18. července 2005 Krajský soud v Ostravě usnesením č. j. 22 Cm 12/2005-25 ze dne 28. února 2006 rozhodl, že usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Cmo 155/2005-176 ze dne 18. července 2005 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 25 Cm 355/99-169 ze dne 21. dubna 2005 se zrušují. K odvolání žalobce DIAMO, státní podnik (dále jen "žalobce") Vrchní soud v Olomouci usnesením č. j. 5 Cmo 214/2006-50 ze dne 24. května 2007 usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 Cm 12/2005-25 ze dne 28. února 2006 změnil tak, že žaloba pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Cmo 155/2005-176 ze dne 18. července 2005 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 25 Cm 355/99-169 ze dne 21. dubna 2005 se zamítá, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před Krajským soudem v Ostravě a stěžovatelku zavázal k povinnosti zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2384,- Kč. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a s výhradou uvedenou níže též obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Důvody, pro které obecné soudy napadenými rozhodnutími rozhodly výroky, s nimiž stěžovatelka nesouhlasí, v odůvodnění těchto rozhodnutí v dostatečném rozsahu a naprosto přehledně a srozumitelně vysvětlují. Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli k nim dalšího dodávat, na tyto odkazuje.
Jedinou část odůvodnění ústavní stížnosti, kterou považuje Ústavní soud za vhodné nepominout, činí námitka stěžovatelky, že obecné soudy se odmítly zabývat tvrzením stěžovatelky o nedoručení zásilek způsobené pochybením soudů a dovolání odmítly jako opožděně podané, čímž neposkytly stěžovatelce ochranu jejích ústavně zaručených práv..., přičemž v této souvislosti je stěžovatelkou odkazováno na nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 394/05. Ústavní soud k tomuto konstatuje, že ve vztahu ke v záhlaví citovaným rozhodnutím se jedná o námitky nedůvodné a odkaz nepřípadný. Pokud se stěžovatelka domnívala, že tato její práva byla porušena, mohla tytéž námitky uplatnit v ústavní stížnosti, kterou bylo možno podat (byla přípustná) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Cmo 155/2005-176 ze dne 18. července 2005. To však stěžovatelka neučinila, a (namísto ústavní stížnosti) proti tomuto usnesení podala žalobu pro zmatečnost, která však, jak naprosto správně rozhodly obecné soudy v záhlaví citovanými rozhodnutími, nebyla přípustná.
Z právě uvedeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky shledáno nebylo. Ústavní stížnost je pouhou polemikou se závěry obecného soudu, takže stěžovatelčiny námitky důvod ke kasaci v záhlaví citovaných rozhodnutí založit nemohly.
S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. března 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu