ECLI:CZ:US:2009:4.US.1870.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1870/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. G., právně zastoupeného JUDr. Radomírem Pickem, advokátem se sídlem Olomouc, Tř. Svobody 31, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. června 2009 č. j. 3 Ads 37/2009-54, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. července 2009, která splňuje formální podmínky stanovené pro její věcné projednání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. června 2009 č. j. 3 Ads 37/2009-54, kterým soud přiznal odkladný účinek kasační stížnosti žalované České správy sociálního zabezpečení proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. prosince 2008 č. j. 21 Cad 140/2008-21.
Stěžovatel je toho názoru, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech podle čl. 30 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dle čl. 18 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí, kterým byl přiznán odkladný účinek kasační stížnosti, přičemž toto rozhodnutí je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy, tedy dočasné a nelze v něm předjímat rozhodnutí ve věci samé. Posouzení podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto zásadně věcí rozhodujícího soudu a k přezkumu reálné existence těchto podmínek není Ústavní soud oprávněn. Ústavní soud může jen posoudit, zda obecný soud při rozhodování o přiznání odkladného účinku postupoval ve shodě s čl. 36 odst. 1 Listiny, tzn. že vydané rozhodnutí má zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a čl. 3 Listiny). Zákonná úprava postupu při vydávání rozhodnutí soudu podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. přitom vyžaduje, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, aby se přiznání odkladného účinku nedotklo nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a aby nebylo v rozporu s veřejným zájmem. Tyto okolnosti je soud v rámci řízení povinen zvážit.
Po posouzení napadeného rozhodnutí nelze než konstatovat, že k porušení uvedených článků Listiny i ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšším správním soudem nedošlo. Napadené rozhodnutí je dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodněno a interpretace aplikovaných ustanovení s. ř. s. je zcela ústavně konformní. Argumentace stěžovatele při polemice s učiněnými právními závěry Nejvyššího správního soudu přitom nepřekročila rámec podústavního práva. Proto zcela postačí na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.
Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícím soudem jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu